O Blogu

Pomoc! Jsem na titulce!

9. června 2016 v 16:27 | faun
Nebojte, toto není tak docela současný článek, protože dnes vyvěšena nejsem. Ale uznejte, jak pitomý pocit to je, když si přečtete článek z výběru článků, zamyslíte se, do šíleně dlouhého komentáře všechno vyťukáte a pak místo potvrzení přidání komentáře na vás jen vyskočí: Blog nenalezen. No nenaštvalo by vás to? Mě vlastně jo!

Připomnělo mi to nedávno přečtený článek ze srdce blogu, se kterým jsem současně souhlasila i nesouhlasně vrtěla hlavou ze strany na stranu. Je ovšem pravda, že dnešní případ není první ani poslední, kdy se bloger rozhodl ukončit svoje působení poté, co byl jeho blog vytažen na světlo a umístěn na dobře viditelné místo a jeho článek schytal kromě souhlasných komentářů i několik údernějších a ostřeji laděných poznámek- ať už oprávněně či nikoli. To se stává, nemůže přece nikdo čekat, že vyklopí z hlavy na blog hejt a celý svět se chytne za nos, jak jsme bez toho mohli doteď žít. Otázkou ale je, jestli jedno zveřejnění na titulce blog.cz opravdu může tak zamávat psychikou, že si dotyčný řekne: "Ne, jdu od toho"? I v případě, že jeho blog vyhledalo v minulosti více než 1,500 lidí?

***
Přiznám se, že během čtení zmíněného článku ze "srdce" jsem spíše nesouhlasila. Ale neměla jsem to v hlavě dost promyšlené na to, abych se vyjádřila do komentáře a přidala svoji trošku do diskuze. Hlavně proto, že blog stále neberu jako něco, co bych měla v plánu dělat jednou "profesionálně", ačkoli jistou laťku úrovně bych si ráda držela. Blogy jako fotr jsou už prostě o x levelů výš a nevím, jestli bych se jednou viděla jmenovaná v řádku vedle nich. Můj život a moje působení je stále víc mimo Matrix a mám pocit, že s každým dítětem se tento můj postoj prohlubuje- prostě, od monitoru jistě nejlepší mámou nebudu a psát po večerech můžu, ale mnohem raději bych se vyspala. Přesto i mnou dost zamávalo, když se mi první článek objevil na titulce mezi třemi a mě opravdu zaskočila vlna komentářů- pochvalných, souhlasných i těch více polemizujících.

*Zuzanka*

1. května 2016 v 13:26 | faun
Původně jsem si říkala, že na psaní mým dětem stačí jedna rubrika. Vzhledem k tomu, že neznám pocit mladších sourozenců a docházím k (možná mylným) názorům, že rodiče se už dost nahučeli do toho jednoho a nechce se jim to opakovat a aktualizovat i tomu druhému, který si musí navíc ještě užívat poučování a terorizování starším sourozencem, rozhodla jsem se pro brzké zavedení nové rubriky Zuzance. A proč?

ABY SE TY NAŠE DVĚ HOLKY NEPOHÁDALY ÚPLNĚ KVŮLI VŠEMU!

Skoro-narozeninový-článek

16. března 2016 v 10:38 | faun
Začalo to jako vypisovací prostor, o kterém nikdo z mých reálných přátel nevěděl. Dokonce ani můj muž, který byl vždy v práci, když jsem sem ťukala článek. Potřebu někam psát jsem měla hlavně v období puberty. A asi proto u mě vznikla potřeba mít svoje tajné místo.

Ale práce si mě žádala víc a víc. Vznikl první článek a dalších 11, ale po několika dnech jsem musela opustit Matrix a blog stál. A čekal. Dokonce jsem dostala pár mailů, které hlásily, že blog bude zrušen a i ty jsem ze začátku ignorovala. V poslední chvíli mi to ale bylo líto a opět jsem heslo naťukala do řádku pod svoje uživatelské jméno. A pak jsem napsala článek. A ten samý měsíc ještě dalších 39. O věcech, které mě ten rok zavalovaly a překážely v hlavě.

Moře práce

21. února 2016 v 12:18 | faun
Víte, jaké to je, když zůstáváte ve starých kolejích a naivně si říkáte, že vedou tím nejlepším směrem? A najednou přijde náraz a vám dojde při procházení jiných blogů, jak to mají vymakaný, upravené a směrované jistým směrem. Střet s jinými blogery je důležitý a nemusíte odejít jen s tím, že si ten či ona myslí to či ono, protože to bylo v jednom článku. Můžete odejít do reálného života s myšlenkou, že by to chtělo přehodnotit vlastní přístup a vlastní snahy.

A já přemýšlela. Štvalo mě to, protože jsem vlastně psaní nepovažovala za životně důležité. Přišlo několik komentářů, které potěšily a já cítila, že sem asi občas někdo zavítá a i to mi zvedlo náladu. Jaké to je psát, když máte malé dítě, to vám povídat nebudu. Prozradím, že většinou píšu, když má polední spací pauzu a já zrovna v té pauze neuklízím nebo nědělám cokoli jiného ze svých zájmů, které mi ještě zůstaly. V současnosti se u mě začíná projevovat rostoucí břicho a také neschopnost sedět delší dobu u počítače, takže kdo ví, jak vidím budoucnost mého psaní. Minimálně do srpna omezeně.

Před několika měsíci se to nějak změnilo. Díky první spolupráci, kterou se mnou navázaly Megaknihy a přišly s nabídkou knížek, nebylo už jen na mě, kde působím. Nikdo sice nic neřekne nahlas, ale v hlavě to hlodá. Je to ale pertnerství a partneři se snaží spolu vycházet. Jistě, děláte mu reklamu, o tom žádná. Ale proč by vlastně chtěl mít reklamu na blogu, u kterého až tak moc nezáleží, jestli na něho někdo zavítá?! Nebo jinak- u kterého vám osobně tak moc nezáleží na tom, jak vypadá a co na něm uvádíte?!

A tak se začala zabývat ještě Dílnou D

19. července 2015 v 17:01 | faun
Jo, nevím prostě, kam dřív skočit a tak si vymýšlím další aktivity. Asi se vážně zkouším dostat do blázince a nepomohlo mi k tomu ani jedno zaměstnání, ani kombinace dvou zaměstnání, ani těhotenství, ani jedno dítě a mateřská.

Muž v práci má tak trochu průser, ale nemám se s tím nijak vytahovat. Hlavní je, že nesmí vyjet za hranice, což je ve firmě, která vozí do ciziny nábytek a montuje ho na místě, docela neřešitelné. Tak je doma (myšleno v Čechách) a pomáhá kamarádovi v jeho truhlářské dílně a připravují spolu nové díly na celodřevěného veterána, aby stihli kabinu složit do konce měsíce. Ale co potom?

Vlastní truhlářskou dílnu na zahradě má už skoro zařízenou, chybí všeho všudy soustruh a ještě nějaká bruska. Ale zakázky nejsou. Protože o nás nikdo neví, samozřejmě. A tak jsem dostala ten úžasně geniální nápad, že na FB budu spravovat stránky dílny. A protože čas od času zkusím něco málo sama, ale z jiného soudku, budu sem častěji přidávat fotky během výroby a výsledné produkty. Aby se mohli pokochat i ti, kteří sociálně-komunikační vymoženosti doby nevedou. Věci staršího data výroby můžete najít v albu galerie Truhlářská dílna.

Konec hlášení

Nehraju, nesdílím a NE!

21. května 2015 v 12:17 | faun
Už toho začínám mít dost. Dámy a pánové, nevadí mi, když nesouhlasíte s tím, co píšu a napíšete mi to do komentáře, podložíte to hezky svými argumenty, a naopak říkám, že vám právě toto schvaluju. Můžeme spolu nesouhlasit a stejně se kvůli tomu nemusíme hned zabíjet.




Ale už jen to, že musím psát tento článek, mi přijde připitomělé a ponižující. To fakt musím taky mít podobný článek a prostor jako mnoho a mnoho dalších? Ne, nehodlám si tady vyhrazovat místo, kam mi budete psát žádosti a pozvání, kde budou odkazy, kde si můžu zahrát.

Nevadí mi pozvánka, když bude v "regulérním komentáři", tím myslím: Váš názor, připomínky, cokoli k tématu. V poslední větě se můžete vyjádřit, že mimo jiné máte taky blog (na který se dostanu, když vyplníte políčko v komentářích navíc) a rádi mě tam uvidíte. Pokud to bude jen trochu možné, kouknu se. To samé s žádostmi o hlas- samostatné překopírované žádosti (ač nejslušněji formulované) za každým mým článkem mě opravdu vytáčí. Takže budu mazat, pokud se to bude opakovat, blokuju.

Proč vlastně píšu blog?

20. května 2015 v 14:16 | faun
Znáte to, jednou se otočíte a přemýšlíte, proč děláte, co děláte.

Podobnou otázku jsem si jednou už položila a bylo to v souvislosti odkrytí identity. Za ksicht se stydět můžu, ale ani nemusím. V první řadě u mě ale vítězí to, že nemusím kdákat všechno, co mě napadne a tedy ani podrobnosti typu: Kde bydlím? Vlastním účet v bance? Vlastním "jablko"? Jak jsem příjmením? .....

A moje druhé ohlédnutí přišlo, když se na titulce blog.cz objevil další z mých článků, který jsem přednostně adresovala dceři. Z komentářů mi vlastně došlo, že jsem se dostala někam jinam. Že blog už neberu jen jako svoji soukromou "vypisovačku", kam vrhnu všechny věci, nad kterými se chci víc zamyslet, které mě zlobí, pochlubit se nebo se naopak sama hezky rozbrečet.

To, že celou jednu rubriku věnuji někomu jinému, naznačuje, že jednou bude toto všechno, co právě píšu, znát někdo další, kdo mě zná a vidí mě každý den. Že už to nebude jen moje místo a taky místo pro těch několik čtenářů, co mě zatím mohli najít a "přečíst" si mě anonymně. Že jednou, až si k obrazovce sedne ONA a začne číst všechna slova, co jsem napsala, uvidí mě nahou, bez příkras, prostě MĚ. A třeba už nebudu ta silná máma, kterou jsem se pro ni snažila být. A třeba bude zklamaná. Bude se na mě zlobit? Bude mě odsuzovat za to, co si myslím? Budu staromódní? Bude mě mít pořád ráda?

A stojí mi to teda za to?

Riskuju. To ukáže čas, jestli to bylo dobré. Pro teď věřím tomu, že jednou bude dobré vědět, že jsem se snažila, co jsem cítila a v co doufala. Vždyť si nepřečte jen to, co je pro ni, ale i to ostatní. Co já vím, jaká bude jednou její puberta?! Třeba mě nebude chtít vidět a třeba jí budu připadat hloupá. A třeba se mi něco stane a jí se bude stýskat. Proto píšu. A proto píšu sem pro případ, že jí nebudou bavit knihy. Neříkám, že jeden blog může něco změnit, že by čtení zpětně nahradilo komunikaci a lásku. To si nemaluju. Toto je jen jedna z možných komunikací, na kterých můžu pracovat už teď, dokud je malá. A psát o věcech, kterým jednou možná bude rozumět, než/až sama bude mít děti. Nebo o příhodách, které si možná nebude sama pamatovat.

Autoreflexe

22. dubna 2014 v 22:21 | faun
Ano, četla jsem právě několik článků a došlo mi, že i já si původně založila tento blog z.... ani nevím přesně jakého důvodu, asi abych se vypsala a původně jsem nečekala, že by to někdo někdy četl. Ale to je vlastně blbost, když uvážím, že jsem svoje plkožvásty psala i do bývalého blogu na idnes.cz a těšilo mě, že mi lidi klikají a zvedají karmu článku. Divný. Tou dobou jsem měla před maturitou a vlastně dost přemýšlela, že se zkusím přihlásit na žurnalistiku, asi mě to přešlo. Najednou by to mělo být jinak? Možná než se otrkám, než celý koncept blogu nějak pojmu, než se ustálím a zorientuju. Pak se opravdu přestanu schovávat? Kecy ježka v kleci. Takže to vzdám, celé to schovávání a ačkoli si nemyslím o své osobě nic světoborného, vylezu s hlavou na světlo :-)
 
 

Reklama