Leden 2017

Jak jsem měla hodnotit rukopis

31. ledna 2017 v 16:23 | faun |  Plácám si játra
Kromě té rutiny, kterou tvoří soustavné přebíhání od jedné holčičky k druhé, snaha do té jedné nacpat i něco jiného než čokoládu a tu druhou klidnit, aby mi pořád neucmrndávala koutkem mlíko na tričko, když se odmítá přestat na mě chechtat a zároveň jíst, zaúkoloval mě muž činností, kterou stále ráda provozuji, ačkoli ji už nestíhám tak, jak jsem to zvládala ještě před půl rokem. Číst. A navíc ještě nevydaný text přímo od autora. Muž byl spojkou mezi ním a známým, co pracuje v nakladatelství a pro toho kamaráda potřeboval nezaujatého čtenáře a střízlivý názor. A tak přišel za mnou, položil na stůl desky s poměrně úctyhodným počtem listů a říkal, že potřebuje, abych se na to podívala. Do pátku. A to bylo úterý. Chachacha.

Že je optimista, který zatím nikdy nebyl sám s přesilou dvou Amazonek, slyšel hned po tom, co jsem se dochechtala. No vážně, vypadá to super jednoduše, ale rozhodně není snadné najít si chvilku pro vlastní potřebu, když holky odmítají spinkat současně a spíše se u nás v posteli na spinkání střídají.