Květen 2016

Úspěšné cesty

11. května 2016 v 8:36 | faun |  To lidské
Kolik velkých příběhů a dobrodružství by nevzniklo, kdyby spisovatelé byli ochromeni strachem. Kolik škod by bylo napácháno, kdyby Darwin seděl doma na zadku a Emil Holub by hnízdil hezky doma v Čechách a nebyl by lezl do Afriky. Čekal by nás svět ochuzený o představu, že se stačí prostě jen odhodlat, věřit a se zavřenýma očima udělat ten poslední krok dopředu do prázdna.

Já jsem ale pesimista a raději si dvakrát rozmýšlím, než se do něčeho pustím. Jestli se má cenu angažovat, nebo raději sedět doma jako pecka a ušetřit si natlučená kolena a bolavé nohy. Na jednu stranu to zní jako moje prozíravost, na druhou stranu je to znak nehezkých obav. Nebo spíše ohlas negativních zkušeností, kdo ví. Pocit, že jste si tolikrát natloukli nos a nemáte chuť mít ho natlučený zase. Pochybuju. Kolikrát pochybuju sama o sobě a říkám si, že moje opatrnost je přehnaná a připravuju se o radosti, ne jen ta trápení. Ale taky ne vždy jsem opatrná.

Moje malá...

10. května 2016 v 14:54 | faun |  Zuzance
Rozhodla jsem se, že budu psát i tobě, ty moje maličká. Víme o tobě s tatínkem už nějakou dobu, ale teprve nedávno nám doktoři řekli, že budeš holka jako lusk a to nám udělalo radost. Tatínkovi také, ačkoli tajně doufal v pomocníka do dílny. Ale kdo říká, že podávat vruty nebo šroubovák nemůže holka nebo dvě? :-)

Sama nevím, jaké to je být druhá, protože jsem takové štěstí na sourozence neměla. Táta je sice má, ale je nejstarším ze všech. Ale určitě nechci, aby ses cítila odstrčená a opomíjená, budu psát i tobě. Nejdříve třeba o tom, že na tebe právě teď čekáme a za tři měsíce si tě budeme moci pochovat a pomazlit. A než se tak stane, můžu psát o tom, jak je mi teď.

Kráva nebeská

10. května 2016 v 13:48 | faun |  Knihovnička

Když někde vyrůstáte a dospíváte, najednou se vám dostane prozření a vaše životní cesta se začne rýsovat. A vy po ní jdete, protože jinak vám hrozí v lepším případě problémy, v horším smrt. Ale je vůbec možné dostat se na její konec, když jste kráva? A když už se tam dostanete, bude to stejně znamenat štěstí?

Byla jsem zvědavá, co mohl někdo jako David Duchovny napsat, to je jasné. Z Akt X a Californication ho zná snad každý druhý a "kdo by tedy nestál o jeho prvotinu"?! A když jsem ji dostala poprvé do ruky, došlo mi, jak je slaboučká, s obrázky a s krávou stojící na zadních na obalu. "No paráda," říkala jsem si, "zase ji dvakrát otevřu během Lůcina spinkání a přečtu ji jedním dechem." Cha, to by ovšem šlo, kdybych všechno napsané brala jen na lehkou váhu a nezkoušela si tužkou zatrhávat zajímavé pasáže (stále vím, že se to nedělá a stále to prostě dělám!).

*Zuzanka*

1. května 2016 v 13:26 | faun |  O Blogu
Původně jsem si říkala, že na psaní mým dětem stačí jedna rubrika. Vzhledem k tomu, že neznám pocit mladších sourozenců a docházím k (možná mylným) názorům, že rodiče se už dost nahučeli do toho jednoho a nechce se jim to opakovat a aktualizovat i tomu druhému, který si musí navíc ještě užívat poučování a terorizování starším sourozencem, rozhodla jsem se pro brzké zavedení nové rubriky Zuzance. A proč?

ABY SE TY NAŠE DVĚ HOLKY NEPOHÁDALY ÚPLNĚ KVŮLI VŠEMU!