
Letos poprvé stáleplodící jahodníky a petržel, mateřídouška a máta...
uvidíme, co umře pod mým dohledem jako první :-D
Co se dá dělat, muž mi stále jezdí za hranice a většinu času trávím doma s Lůcou. Sama. Šílím z toho, protože její vzdorování občas nabere bizardní rozměry. A mě rychleji rupnou nervy. Nevýslovně se tedy těším na ty dny, kdy je muž doma a opečovává ji většinu času on. I ona je ráda, takže všichni spokojeni. A k mojí spokojenosti mi muž splnil i jedno přání navíc.
Jaro mám ráda. Barvy a ty vůně (které jako alergik na trávy a pily) fakt miluju, přesto sama vyhledávám příležitosti, jak se o nějakou zeleň starat. Ovšem u nás to není tak jednoduché. Tchán stále patří do kategorie lidí, kteří si vliv a moc užívají a rádi to připomenou, kdykoli se o něco někdo pokusí, takže záhonky nepřicházejí v úvahu. Což o to, letos bych se s břichem sama nerada krčila nad plením jahod. Proto mi muž během dvou dnů vyrobil pomocníka.
Jaro mám ráda. Barvy a ty vůně (které jako alergik na trávy a pily) fakt miluju, přesto sama vyhledávám příležitosti, jak se o nějakou zeleň starat. Ovšem u nás to není tak jednoduché. Tchán stále patří do kategorie lidí, kteří si vliv a moc užívají a rádi to připomenou, kdykoli se o něco někdo pokusí, takže záhonky nepřicházejí v úvahu. Což o to, letos bych se s břichem sama nerada krčila nad plením jahod. Proto mi muž během dvou dnů vyrobil pomocníka.

Není v závětří, takže ho pořádně slepil a napevno přišrouboval, aby vydržel i pořádný nápor větru. Vše na míru...
A dokázal by to prodávat za 840,-... Když o tom tak přemýšlím, viděla jsem v řetězci podobný, za 1200,- a rozhodně nebyl tak stabilní. Mám prostě štěstí :-D