Červenec 2015

Dav vítán

23. července 2015 v 10:55 | faun |  Plácám si játra
"... když", mohlo by se pokračovat. Uplynulo jen několik dní a při čtení titulků (ano, čtu většinou jen titulky, protože se mi nechce číst pořád to samé) se mi chce přejít k mému namalovanému kruhu na zdi, kam chodím antistresově bouchat hlavou. Číst pořád dokolečka o tom, že dav je ten zlý a já jsem ta hodná a originální, vydržím jen krátce. Takže si napíšu na uklidněnou "krátký protihejt o tom, jak se někdy lidi modlí, aby se stali hitem a dav je poctil svou návštěvou a časem".

Nedávno jsem prošla kolem jednoho z plakátů, které jsem sama před více než rokem lepila na pouliční lampy a dopravní značky. "Palivové dřevo, 1 prostorový metr 750,- + doprava do 5 km zdarma". Byli jsme nejlevnější v širokém okolí a stejně.... ta práce mi chybí a vím, že se k ní už nikdy nevrátíme.


Asi nejsem dostatečně introvert, jak jsem si o sobě myslela dřív. Nebo se ve mě něco změnilo, když jsem si vzala toho, s kým budu za pár týdnů 3 roky. Kvůli němu jsem se pustila do věcí, kterým bych se vyhla velkým obloukem. A to proto, abych podpořila jeho úsilí a sama přispěla troškou ke společné práci. A někdo si řekne, že být OSVČ a rozjet živnost, je módní vlna. A možná dokonce i to, že když děláme svoje věci po svém, měli bychom zákonitě dav nenávidět stejně, jako pisatelé mnohých a mnohých článků, protože všichni nakupují v celosvětových módních kolosech. Ale ne všichni jsou ovce. A co by dali drobní podnikatelé za to, aby lidé, pro které mimochodem svoje služby provozují, byli početnější a spokojení.

Výchova ke svobodě

21. července 2015 v 19:38 | faun |  To lidské
Taky si občas říkáte: "Až budu dospělá a budu mít svoje vlastní děti, budu všechno dělat jinak, aby nepoznali to, co já?" Čas od času jsem si to taky pomyslela. Nenáviděla jsem, když si máma naslinila prst a utírala mi s ním šmouhu na tváři. A ještě víc mě štvalo, když mi cestou do školky pořádně utáhla tkaničky od čepice, takže jsem se škrtila, kdykoli mě napadlo trochu sklonit hlavu. A, samozřejmě, jsem neměla nijak v oblibě její věčnou "Nánu pitomou" a "Kačenu línou", kterými mě častovala poměrně často. Častěji, než bylo zdrávo. A ještě častěji si na mě vybíjela vztek výpraskem, protože už se zkaženou náladou přišla domů z práce. A tehdy nastaly ty časy, kdy jsem si říkala, že "já to budu dělat úplně jinak".

****
V jednom z minulých článků jsem sama nad tím dost váhala. Neřešila jsem sama v sobě, jestli někdy uhodím dítě doopravdy. Plácnutí přes ruku opravdu nepovažuju za bití v pravém slova smyslu. Ale spíš si říkám, jak moc v mém případě je reálná výchova založená na nebití. A jestli i po absolvování "bezbolestné" výchovy může vyrůst vyrovnané dítě. A taky se, celkem logicky, můžu střetnout i s jinými otázkami.
****

Protože, co si budeme nalhávat, trendů ve výchově se za ty generace už vystřídalo nepočítaně. Třeba spory matek a bio-matek o tom, jestli kojit nebo používat Sunar, popř. jak dlouho. Někdy je dokrmování potřeba a lahvička je mnohem praktičtější na cestování s dítětem, než někde krmit přímo. Na druhou stranu nevidím nic logického na móresech dam do 20. století, kdy nechávaly svoje děti na jídlo kojným a šetřily si prsa. A kojit dítě do šesti let? To je už trochu moc

Šperkovnice

21. července 2015 v 11:49 | faun/dodo |  Dílna D
Tento nápad mu ležel v hlavě dlouho, protože si panty přivezl z obchodu už minulý rok. Ten večer, než usnul, mi povídal, jak si řekl, že je jednou na šperkovnici použije, ale ještě si musí v hlavě srovnat, jak ji udělá. No, srovnával si to v hlavě před samotnou realizací a také během ní. To jsme ho s Lůcou čas od času přišly navštívit a viděly jsme, jak daleko se dostal.



Zezadu, uchycení pantů vymýšlel opravdu dlouho a patlal se s tím. A myslím, že to stojí za to.



A tak se začala zabývat ještě Dílnou D

19. července 2015 v 17:01 | faun |  O Blogu
Jo, nevím prostě, kam dřív skočit a tak si vymýšlím další aktivity. Asi se vážně zkouším dostat do blázince a nepomohlo mi k tomu ani jedno zaměstnání, ani kombinace dvou zaměstnání, ani těhotenství, ani jedno dítě a mateřská.

Muž v práci má tak trochu průser, ale nemám se s tím nijak vytahovat. Hlavní je, že nesmí vyjet za hranice, což je ve firmě, která vozí do ciziny nábytek a montuje ho na místě, docela neřešitelné. Tak je doma (myšleno v Čechách) a pomáhá kamarádovi v jeho truhlářské dílně a připravují spolu nové díly na celodřevěného veterána, aby stihli kabinu složit do konce měsíce. Ale co potom?

Vlastní truhlářskou dílnu na zahradě má už skoro zařízenou, chybí všeho všudy soustruh a ještě nějaká bruska. Ale zakázky nejsou. Protože o nás nikdo neví, samozřejmě. A tak jsem dostala ten úžasně geniální nápad, že na FB budu spravovat stránky dílny. A protože čas od času zkusím něco málo sama, ale z jiného soudku, budu sem častěji přidávat fotky během výroby a výsledné produkty. Aby se mohli pokochat i ti, kteří sociálně-komunikační vymoženosti doby nevedou. Věci staršího data výroby můžete najít v albu galerie Truhlářská dílna.

Konec hlášení

Když si jako máma nejsem jistá

19. července 2015 v 16:14 | faun |  Psáno Lucii
****
Moje malá Lucinko, nenapsala jsem ti dlouho a jsem proto ostuda. To, co ti dneska napíšu, nosím v hlavě docela dlouho, ale sednout si k počítači a sepsat to do článku s hlavou i patou, to je na mě nějak moc.

Abych to zařadila nějak časově, za dva dny ti bude 10 měsíců, prořezal se ti druhý zub a vlastně hezky už chodíš. Sice ne vždy se ti chce a díky bolavé puse vyžaduješ častější mazlení a nošení po pokoji, ale není to nijak významně horší. Jen si nesmím naplánovat činnosti, u kterých musíš být sama na zemi (z toho logicky vyplývá, že nesmím dělat nic).
****

Vlastně mě na toto přivedl tvůj děda, který pod jednu tvoji fotku na FB napsal, že "jsem skvělá máma a jednou na mě budeš jistě hrdá". Odpověděla jsem: "Sama si tím nejsem jistá a věřit tomu budu,pokud mi to jednou sama řekne a bude to myslet vážně". A to, co jsem napsala, myslím doopravdy. Tvoje babička přidala souhlasný komentář pod vyjádření dědy, tvůj táta naopak souhlasil s tím, co jsem napsala já.

Opět ta Stará dáma

19. července 2015 v 15:29 | faun |  Plácám si játra
Nejsem sportovní fanatik a jedinou aktivitou, které se v současné době věnuji, je poskakování kolem dítěte, které toho dost zneužívá a má mě na háku. Proto koukat se, jak skupina bláznů do kol šlape do pedálů v krásném kraji Belgie nebo Francie (pokud myslím letošní trasu, loni se vyjelo z Anglie), je velmi osvěžující zážitek, zvlášť, pokud je i u nich takové vedro, jako je u nás.

****
Ano, tento článek je přiřazen k tématu týdne "uprchlíci". Na rozdíl od mnoha se nehodlám věnovat našemu sociálně- ekonomickému problému, protože si nechci opět kazit den, jelikož jich zkažených nemám málo. Takže právo nazvat mě ignorantem ovšem máte. A to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat.
****