Březen 2015

Když kupujete dárek pro dítě...

11. března 2015 v 11:47 | faun |  Plácám si játra
****
Volal mi táta, říkal, že přijede a rád by Lůce něco hezkého přivezl. To je samo o sobě hezké. Na druhou stranu mi už několikrát přivezl sadu kojeneckého oblečení kupovanou u vietnamců, takže jsem ho nakonec poprosila, aby se raději předem zeptal, jestli není potřeba něco jiného. Tehdy jsem se vymluvila na plnou skříň oblečení, ale pravdou je, že jsem to ani nevytáhla z obalu a okamžitě to šlo do kontejneru na oblečení určeného pro nadaci. Mám ráda, když mi dítě leze sice v lehce obnošeném, zato kvalitním prádle, které nebude nijak dráždit kůži.
****

Možná se vám stane, že se někomu ze známých narodí mimino a nemáte ani tušení, co přivést- ono přijet s prázdnýma rukama taky není zrovna příjemné. Hlavně když je to na začátku, to pořád spí, kadí a jí. Nebudu rozdávat kdo ví jaká moudra, ale hlavně apeluji na to, abyste se zeptali, protože to není žádná ostuda a je lepší jeden dárek sice bez překvapení, ale zato takový, který pomůže.


Co je takový vděčný evergreen, tak bryndáky. Nebudou potřeba asi hned (ačkoli i při kojení kolikrát ukápne), ale až bude prcek jíst přesnídávky, bude se jedno balení navíc hodit. Nebo zboží s delší dobou nošení- třeba botičky o velikosti 0-6 měsíců. A to už vůbec nemluvím o tom, že dost maminku potěší, když budete znát nějakou babičku, která zvládne plést bačkůrky na míru nožičce, uspokojí potřebu originálních svetříků a čepiček na podzimní procházku. Dětské knížky a klasická leporela, neurazí a ačkoli nejsou hned ocenitelné, je to dárek do budoucna. Když sama zalovím v paměti, vidím tu spoustu bludišť, která jsem z rozkládacích knížek kolem sebe postavila- když jsem si zrovna neprohlížela obrázky.

Třídní sraz láme vaz

10. března 2015 v 19:33 | faun |  Plácám si játra
****
Sednu si k počítači, rozkliknu mail a jako čertík z krabičky na mě vyskočí fotka z deváté třídy s neonovým nápisem "9.C., CO SE SRAZIT?" No a mám po náladě. Jdu do kuchyně a vařím si kafe, teď klidně i hořký, protože víc otrávená být nemůžu.
****

Víte to každý sám. S x lidmi jste x hodin denně zavření v jedné místnosti a ať se vám to líbí, nebo ne, zkoušíte fungovat, myslet, učit se, soustředit se, spolupracovat, komunikovat, soucítit, o přestávkách pokud možno příjemně trávit čas a hlavně se nezbláznit. Pokud se nejedná o kdo ví jak velký kolektiv, lidi se spolu dokáží v klidu bavit, pokud je větší, rozdrobí se na skupinky, které v lepším případě dokáží chytit za stejný provaz. V tom horším vypukne válka gangů jako v americkém filmu, jen místo kulek lítají křídy, klíče, nůžky, modelína, žvejkačka, nebo i jen slova. A výlet na konci roku je jen třešnička na dortu. To ty zdi, u kterých jste si dříve mysleli, že vás omezují, vám najednou chybí, nic nemá řád, který by vás chránil, jako pouhý den předtím.