Únor 2015

Nabídka určuje poptávku?

23. února 2015 v 16:37 | faun |  Plácám si játra
Při pročítání nových článků od blogerů, kterým závidím jejich talent na psaní, nápady a postřehy, narazila jsem na článek, který mě potěšil a zahřál, protože také mám k naší národní kuchyni poněkud chladný vztah. Necítila jsem se tedy po přečtení už názorově sama a to bylo celkem fajn, zanechala jsem komentář a opět na skok překlikla na záložku s FB. A roluju, roluju a nacházím příspěvek Reflexu, že podle jedné studie se nejzdravěji jí v Africe, zatímco naše kuchyně skončila na jedné z posledních příček.

Napíšu to ještě jednou. V Africe se jí a ještě ke všemu zdravě. Třeba jedním z míst, kde se stravují lidé nejzdravěji, je Ghana, Sierra Leone, Somálsko. Ha. Studie se brání, že chudé státy se celkově orientují na vlastní produkci na políčkách, že když nejsou peníze, nikdo neutrácí peníze za hamburger.

Proč se nebát mít děti?

22. února 2015 v 21:22 | faun |  Psáno Lucii
Moje milá Lucinko, lidé se od nepaměti bojí neznámého. Ne každý je tak odvážný (vážně odvážný? nebo jen masochistický?), aby do všeho šel po hlavě a bez rozmyslu. Aby se nikdy ničeho nebál a v prvních okamžicích se mu alespoň nepostavily chloupky na rukou. A to, co ti právě píšu, děsí dost lidí. Věř mi, moje malá Lůco, možná ti někdy někdo bude povídat, jakým zlem jsou děti, jak všechno zničí, budeš jim otročit a bude ti předhazovat vyjádření mamin z internetových diskuzí, které jsou samy vyplašené. A v ještě vtipnějším případě ti to bude všechno říkat někdo opravdu povolaný- tedy někdo bezdětný (a proto nezaujatý soudce?), někdo bez osobní zkušenosti byť jen s hlídáním.

Tento článek ti píšu už delší dobu, jistě sis všimla, že jsem ti dlouho nenapsala žádný vzkaz a mám pro to dobrou omluvu- za posledních několik dnů se toho u nás dost stalo. Začala jsi se cpát přesnídávkou, dokonce jíš i příkrmy s rozmixovaným masem, rýží a mrkvičkou, svědí tě dásně a nejspíše ti porostou brzo zoubky, jsi protivná a nevyspalá. Ale já bych také byla uplakaná a podrážděná, kdyby se najednou tolik věcí událo a navíc ještě to nové tlačení v pusince. Až se bude jednat o druhý, třetí zoubek, jistě už nebudeš tak vyplašená. Jsi ale statečná holka a nekřičíš příliš. Je přece normální, že každé nové bolení s sebou nese dávku strachu, o co víc, když jsi maličká, od včerejška pětiměsíční.


:-D fotka dva dny stará :-) vonělo to divně, chutnalo ještě divněji, ale mohla ses po tom utlouct :-)


Proč být někdy sobecká?

10. února 2015 v 22:47 | faun |  Psáno Lucii
A teď se možná, moje malá čertice, zaraduješ, protože tě pobízím k nepravostem. Určitě se šklebíš a máš radost, že se nemusíš dělit se sourozenci (v této době, kdy ti píšu, ještě imaginárními), nemusíš uklízet pokojík a pomáhat mi s nádobím. Pche. Tento článek je na dobu, kdy budeš už velká ženská, jednou nohou nejspíš ve vlastním domě a žijící vlastní život.

Lucinko, doufám, že budeš žít naplno svůj život a budeš šťastná. To si s tatínkem moc přejeme a budeme se snažit ti v tom během dětství pomoct, jak jen bude možné. Až budeš velká, nejspíš z tebe bude krásná, chytrá ženská, ale prosím- MYSLI TAKY NA SEBE. Dělej si radosti, udělej si během dne na několik minut čas jen na sebe, na svoje potřeby a svoje zájmy. Zajdi se odreagovat do fitka, na koupaliště, na masáž, aromaterapii, na nákupy s kamarádkou. Víš, muži jsou silní, připravení porvat se o cokoli pro sebe nebo svoji rodinu. A vyrazí jednou za čas relaxovat za kamarády na pivo, nebo se přijdou obejmout do naši náruče. Ženy jsou také schopné zatnout zuby a šetřit, zařídit a oběhat spoustu institucí a obstarat nesehnatelné. Ale nezapomínej i na sebe.

Proč maminka nechodí do kostela?

10. února 2015 v 13:55 | faun |  Psáno Lucii
Moje malá Lůco, je to tak. Maminka do kostela nechodí, nechodí ani jednou za rok na Půlnoční mši. A naštěstí mě za tuhle věc neodsuzuje tolik lidí jako za moji upřímnost- přece jen, lidé na vesnici jsou dodnes zvyklí na svoje tradice a svoje rituály, toto je, naštěstí, jedna z věcí, která na mě vadí jen málokomu. Ale pokud by se ti za to měly děti ve škole smát, zasloužila by sis vysvětlení, tak ti půšu i tento článek. Nevěřím v křesťanského boha.

Možná, že náš život něco většího ovlivňuje, ale rozhodně bych tomu neříkala bůh. Už jen kvůli jeho reputaci. Především se na boha shodily hrozné věci, v jeho jménu se zabíjelo, tolik věcí se nakradlo a vydrancovalo. Vem si jen, kolik lidí se bohem zaštiťují, ale když si přečteš- můžeš, chceš-li- Bibli, zjistíš, že je plná božích trestů, trápení božích následovníků, zabití jeho syna, pronásledování jeho učedníků, rozdělení na hodné a zlé v Armagedonu. Křesťané i Židé se jí ohánějí, ale pokud se tak hrdě k ní a skutkům v ní popsaných hlásí, je to smutné. A jejich bůh je věčně naštvanej a věčně trestá, věčně posuzuje, jak hodný kdo byl. A aby té poslušnosti dosáhl, vyhrožuje smrtí. Lucinko, to je důvod, proč neuznávám funkci boha- tedy aspoň toho křesťanského a židovského. A papežové se zasadili o křižácké výpravy i posvěcení Hitlerových akcí.

zábavný fakt: Eva poznala, že je zlé neuposlechnout boha AŽ POTOM, co ochutnala zakázané ovoce ze stromu Poznání dobrého a špatného.
Poučení z Bible: Bůh miluje vmanévrování člověka do zatracení a potom hrát totálně překvapého, když to zabere.


Proč jsme si tě přáli?

9. února 2015 v 15:49 | faun |  Psáno Lucii
Proč maminka miluje tatínka už víš, ale třeba jednou dojdeš k názoru, že tě rádi nemáme, že ti nerozumíme a že jsi pro nás nikdy nebyla důležitá. Byla a jsi, Lucinko. Ale v pubertě se stává, že zaměníme dojmy s pojmy. Stát se to může a nemusí, takže tento článek ber jako ujištění, že se mezi námi rozhodně nic nemění a určitě to neplánujeme změnit. Byla a jsi pro nás požehnání, takový nádherný dáreček, co jsme si jednou dali a rozhodně toho nikdy nelitujeme.

A druhým jménem jsi Růženka, po tatínkově babičce. Toto jméno používat můžeš a nemusíš, jak si budeš přát :-)


Proč máma miluje tatínka?

9. února 2015 v 14:52 | faun |  Psáno Lucii
Moje malá holčičko, odpovím ti během několika následujících dnů na několik proč, která se ti možná vyrojí v hlavince, až budeš větší. Toto je jedno z nich. Když se totiž podíváš na svého tátu, není jako Matt Damon a Leo DiCaprio. Není to klasický hezoun a jeho životní šrámy jsou na něm až moc vidět. A tak si možná někdy budeš klást otázku, co tvoje máma bláznivá viděla na chlapovi o tolik starším. Protože se jednou naučíš počítat a spočítáš si, že sestra Terezka je jen o 4 roky mladší než máma, máma je o 16 let mladší než táta a ty jsi od Terezky vzdálená dokonce o let 20. A počty v tomto směru mámě nenahrávají.

Slavní a neznámí

7. února 2015 v 19:39 | faun |  Plácám si játra
Byla jsem tehdy ve třeťáku, hodina angličtiny už nebyla takovým mučením, ale stejně jsem lépe rozumněla než mluvila. Povídali jsme si a během toho se dostávali k novým slovíčkům, téma bylo "Vězeň, soud, právo". Celkem netradiční, přesto bylo na nás, abychom se pokusili odpovídat na otázky, konverzovat, rozšiřovat obzory. Učitel se mě zeptal: "Znáš nějakého vězně?" "Znám Václava Havla." "Paráda. A nějaký další? Třeba někdo z jiného státu?" Napadlo mě jméno, jenom jméno a absolutně nic víc jsem o něm netušila. Jen že bývá v křížovkách pod nápovědou Vězeň z JAR. "Nelson Mandela?" "Ano, skvělé. Tady má někdo rozhled. A proč byl vězněn víš taky?" Tak, je to v loji. Jenom proto, že luštím křížovky, ale zatím bez zájmu o tyto záležitosti, v této části světa. "Něco někomu provedl?" Ano, ptám se. Nemám páru.

Touto historkou se nechlubím, ale celkem to ukazuje dost věcí o vnímání puberťáků (ano, moje puberta totiž měla možnost začít později). Poslouchají, zapamatují si jméno, že s něčím nějak souvisí (v mém případě Mandela- vězeň) a pokud to neupoutá jejich pozornost více, pamatuji si pouze tuto krátkou informaci. A jak jsem názorně ukázala, občas neváhají tento postřeh použít.

(zdroj)
Politický vězeň a také prezident JAR


Obchodování na internetu- handmade je vám už blíž

6. února 2015 v 15:01 | faun |  Plácám si játra
"Objednala si boty, zaplatila nehorázný prachy a místo bot dorazila dárkově zabalená cihla." No, kdo by to neznal. Příhod o podvodných prodejcích na internetu je hodně, dokonce včera se mi dostal pod brejle jeden další. A já si říkám, že bych konečně mohla dopsat článek, který se stává mým štafetovým-etapovým.... Píšu ho už asi tři týdny a furt ne a ne ho vyplodit úplně do konce :-D Téma je sice "předsudek", ale jak někdo už dobře napsal, předsudky a opatrnost jsou si moc blízko. A o obchodování a penězích to platí dvojnásob. Znám lidi, co mají z nákupu online fobii. A znám i lidi, co raději nevycházejí z domu a nakupují zásadně online s donáškou až do domu.

****
A kdo ještě neokomentoval (brzy, jako vždy) svátky a konec roku? Já, samozřejmě. Po dlouhé době byla pohoda a klid, ještě předloni totiž moje "podnikání" nebylo na kdo ví jaké úrovni a tak i korunky byly spíš v množství, že spíš nebyly. Loni se ale odehrály v novém duchu, byli jsme poprvé tři a bylo nám tak nějak jasné, že máme jednu z mála posledních příležitostí udělat si generálku na Vánoce, které už nesmíme nijak zvorat. Přece jen, dělali bychom je hlavně pro Lucinku, která loni neměla ještě tolik rozumu z dárků, cukroví a výzdoby. Ačkoli musím říct, že světýlka v okně se jí líbila, dokázala sedět i dvacet minut v sedačce a potichu si cucat pěstičku. A látkový věnec v okně taky slavil úspěch, až včera ho rozervala a přemluvila lepidlo, aby pustilo nařasenou látku z korpusu.


světýlka z okna putovala potom nad postýlku, kde si pod nima mohla hrát :-)


Víte, Vánoce nějak neřešíme, ale dávám ráda dárky. Nejraději jen tak, protože to nikdo opravdu nečeká. V posledních letech ale moje obdarovávání utrpělo ránu, protože jsem musela kouzlit s korunkama, aby vyšly, navíc stále udržovat vysoké pracovní tempo, které mi nenechávalo dost energie a času na vyrábění dárků. Proto jsem byla překvapená, když jsme zjistili, že budeme tři. Trávila jsem najednou spoustu času u počítače a vybírala si věci, které bych chtěla pro malou na hraní, do budoucího pokojíčku, příslušenství do koupelny... a spoustu pomocníků. Přiznejme si, ono to nakupování s kočárkem je už trochu jiné, nechce se vám hodiny courat v zimě s nabaleným miminem ve fusaku, taky se ne všude dostanete- buď kvůli schodům před krámkem, nebo kvůli úzkým uličkám a křehkému zboží (teď myslím hlavně svoje oblíbené květinářství). A tak jsem pocítila chuť vyzkoušet to slavné "Nakupování na internetu".
****

Samozřejmě jsem měla bobky. Že si objednám a zaplatím hračky pro malou, a místo toho mi přijde třeba pár děravých ponožek očividně nošených a vyvoněných. Takže samozřejmě po základním prostudování rad z internetu, že musím sledovat recenze prodejce, mít jistotu, že se dá u zboží vyměnit třeba velikost a celkově se nejedná o nějakou pochybnou společnost, došla jsem k názoru, že dám dohromady dvě věci, které mám ráda. Ráda obdarovávám a mám ráda ručně vyrobené věci. Ty, které dá dohromady "jen kvůli vám" jeden pár rukou, žádná manufaktura v Asii a kterou potom nenajdete na každé druhé ženě na ulici.

Hrdinové a superschopnost...

3. února 2015 v 21:25 | faun |  Psáno Lucii
Umíš si představit, že bys byla superhrdinka? Catwoman? Uměla pohybem ruky změnit vše, co bys potřebovala k zvládnutí situace? Třeba číst myšlenky? Vědět, co muži vlastně chtějí? A jak vyjít s holkama? Nebo uměla vrhat blesky, zastavit čas, měla bezchybnou paměť a uměla hypnotizovat? Lucinko, pro tebe bych ji měla ráda. Moc ráda bych tě uměla kdykoli potěšit. Být ta, která osuší slzičky, obejme tě a tobě se uleví. Vždycky. Za jakékoli situace. Tak bych byla spokojená. Co je oproti tomu schopnost létat, zachraňovat zemi před padouchy.

Kdo určuje, jestli budeš hrdina nebo padouch? A v životě to naštěstí není dané. Nikdo ti neřekne, že musíš vždy být andílek, poslouchat, být čistě oblečená a nosit domů jedničky. Nebo drzé zlobidlo, co si píše taháky a opisuje během testů.

Začínám ti psát...

3. února 2015 v 20:34 | faun |  Psáno Lucii
...abys jednou, až budeš velká, krásná, náctiletá holka, se svojí umanutou hlavou a čertíkem v těle, nemusela být smutná, že jsi na všechno sama. Nejsi. A my, i když tou dobou nebudeme nejmladší, nikdy tě nebudeme posílat pryč. To na tobě bude, jestli s námi budeš chtít mluvit, jestli uznáš za vhodné, abychom tě vyslechli, podpořili a utěšili. My vždy byli a budeme na tvojí straně a vždy tě budeme milovat a chránit. Takže, následující řádky a články v této rubrice jsou hlavně pro tebe, Lucinko.

Jednoho dne jsem se probudila, měla jsem pocit, že jsem sama a jen já rozhoduju, co bude. Se mnou. To ráno mi bylo velmi těžko, padlo na mě tolik věcí, které do té doby jakoby nesl někdo jiný. A nevěděla jsem, jestli mohu za někým přijít a hledat pomoc, nebo alespoň žádat čas a pochopení. Zastání. Neměla jsem moc dobré zkušenosti se svojí mámou a tak představa, že jí povídám o věcech, co se mi honí v hlavě, mi nepřišla jako nejšťastnější volba. Ale... my dvě to můžeme mít jinak, holčičko moje. Píšu ti následující slova, abys věděla, že i já jsem jen člověk, abys mě znala, pokud si jednoho dne nebudeš jistá, můžeš-li za mnou přijít. Jsem sice jen člověk a jen ženská, ale budu navždy tvůj člověk. A ty moje malá ženská, která má klíče od mého srdce :-)