Ano, vím, že jsem se tady dlouho neukázala, ale mám pro to parádní omluvenku. Bylo mi nejdříve zle, potom jsem byla v porodnici a teď se už několikátým dnem kamarádím se svojí dcerou více, než s počítačem, ke kterému si jdu sednout jen na chvilkové prohlédnutí pošty.
Jak mi ty dny stékají do jedné velké skvrny... Bylo 19tého, pátek. Den po termínu a pořád nic. Dokonce jsem měla objednaný čas na Oxytocínový test- tedy hodinový monitor (záznam srdeční aktivity miminka) běžné srdeční aktivity a poté monitor po podání látky, která simuluje stahy při porodu. Vlastně se tak ukáže, jak připravené dítě a děloha jsou. Malá to sabotovala, nejdříve se rozhodla pro protestní spánek, když látka v žíle doběhla kam měla, maličká se nazlobila a rozhodla se rozkopat krabičky umístěné na gumových popruzích na břiše. Takže křivka její srdeční aktivity byla dost zmatená a nešlo na ní nic zvláštního vidět.
V sobotu jsme si mužem řekli, že půjdeme na procházku a vyrazili jsme na nákup do vedlejší vesnice, kam to máme 2km lesem. Šli jsme pomalu, malá už byla hodně těžká. Nakoupili jsme, zastavili se na oběd a později odpoledne se nechali odvést autobusem domů, kam mi muž přinesl tašky, postavil je na zem a po puse se vypařil ještě na pár piv do hospody. Pustila jsem se do vyklízení igelitek, lednice byla už předtím dost plná a tak byla docela fuška ještě naskládat nakoupené jídlo do neexistujícího prostoru. Kroutila jsem se u lednice a skříněk dost dlouho, vše jsem měla srovnané a čisté, ale divný pocit v břiše zůstával. Po hodině se křeče opakovaly častěji a já si říkala, že to pořád není tak strašné.
Hlavně jsem se bála scénáře, kdy pojedu do porodnice, tam se na mě podívají a pošlou mě domů. Druhou cestu tam bych už neustála. Přesto jsem hodinu a půl odolávání ukončila telefonátem muži, že "nechci děsit, ale myslím, že bys měl jít domů..." Přiběhl samozřejmě vyděšený, začal shánět odvoz do Prahy, právě končily zprávy na Nově a měli dávat Okresní přebor Poslední zápas Pepika Hnátka, který má Dan moc rád. Ale neukecala jsem ho, chtěl jet hned. Ještě že jsme jeli.