Mámou se každá nerodí...

1. září 2014 v 15:11 | faun |  To lidské
... to se prostě k tomu musí dojít během těhotenství. Vlastně myslím na jeden článek, který jsem tady četla včera a taky na jednu příhodu, o které se možná rozepíšu později. V první řadě -jako správný sobec- budu opět mluvit o sobě, protože mi to dělá tak moc dobře. :-)

Ano, chtěla jsem sourozence a moc si přála starat se o někoho. A ačkoli mi to se sourozencem nevyšlo, moje potřeba starat se byla uspokojena po střední během asistence v Jedli. Ale abych se někdy rozplývala nad miminama, žvatlala na ně, říkala, jaké má rozkošné faldíky a další hlouposti... to ne. Když studujete peďák, je jasný, že děti budete milovat. O tom se nediskutuje, to je prostě dané. Stejně jako se na jeřábníka neučí nikdo se strachem z výšek a zedníka nedělá nikdo bez dobrého prostorového vnímání. Nemluvňata jsem měla ráda, když spala a byla v klidu, ale vlastně mě bavilo být s většími dětmi, malovat, skákat jako žába a malovat si po silnici s křídou.

A tak jsem se dost lišila od jedné spolužačky, která nás po čtyři roky zasypávala tím, jak moc má miminka ráda, jak by jedno jednou chtěla a klidně i dvě, tři, pět, šest. Nikoho nepřekvapilo, že po škole byla těhotná jako první a jelikož jsem neměla už předtím o čem s ní mluvit, po narození jejího syna se mi vzdálila ještě víc. Což mi přišlo jako škoda, protože byla od pohledu milá, hodná, ochotná a starostlivá. Prostě máma. A já s ní neměla o čem mluvit. Ikdyž se jednou za čas vytratila ze školy, protože se zkoušela prosadit jako modelka a tak chodila na focení a pak zahrnovala sociální sítě fotkama se svojí bezchybnou postavou- toto jí vlastně pořád dodávalo aspoň trochu toho nezodpovědného, co ke studenstkému životu a lehkovážnosti mládí patří.


Neuměla jsem si představit spoustu věcí. Že se jednou vdám. Že přestanu slovo "manžel" vnímat jako nadávku. A jednou budu vypadat jako velryba, navíc tak budu vypadat ráda a úplně dobrovolně. A dokonce kvůli tomu přestanu chodit do práce v podstatě hned, hned jak se to dozvím, abych měla klid a nestresovala se. Taky jsem nečekala, že hormonální tsunami se mnou budou provádět takové kotrmelce, budu bez nálady nebo se na hodinu rozbrečím kvůli hlouposti. Dokonce, že se rozbrečím na ulici před cizími lidmi, když nebudu schopná najít ordinaci, do které musím trefit a navíc včas. Nečekala jsem, že mě rozhodí, když si v autobuse přes uličku sedne maminka s dvouletou holčičkou, snažila jsem se celou dobu jen tiše slzet a nekňourat nahlas- to se mi stalo, když jsem jela z kontroly, kde jsem slyšela její srdíčko. Boubelatá mimina ve mě doteď nic zvláštního nevyvolávají, ale vím, že až moji maličkou holčičku poprvé uvidím a budu ji držet, tak budu brečet ještě víc než ona po té první ráně do zad a budu vědět, že ONA je to nejkrásnější dítě, protože je NAŠE, polovinou po druhé (ne už první?) osobě, kterou budu po zbytek života milovat. A nejkrásnější bude bez ohledu na to, že vyleze namodralá, pomačkaná, od krve a neučesaná, se zavřenýma očima a o chvilku později s velkým křikem. A tohle by každý nezaujatý člověk vnímal nejvíc. Matky ale prostě musí být trochu mimo realitu. Nevidí nedostatky, jejich dítě je to nejkrásnější na světě a nejkrásnější bude napořád.

Dneska jsem si s tou spolužačkou chvilku psala. Její syn je už velký kluk, ona se vzdala té svojí hubené postavy a nechala si křivky z těhotenství a kupodivu jí sluší i to. A poprvé v životě jsme měly o čem mluvit. Opět mi připadala jako máma, uklidňovala mě a bylo vlastně příjemné být v kontaktu s další holkou, která si tím prošla už přede mnou. A tak mi nemusíte věřit, že jsem vždy se zvednutým obočím sledovala ty reportáže ze srazů maminek, dvojčat, trojčat a celkově srocení velkého davu. Tohle mi vždy nahánělo trochu strach. Teď už chápu hromadné procházky po Žlutých lázních (to maminky protestují a dokazují, že jezdí po Praze málo nízkých tramvají a ostrůvky jsou nevyhovující), vlastně i skupinky maminek na procházce s kočárky a jejich nájezdy na cukrárny a kavárny. Chápu to. A dostávám chuť na ovocný pohár, jak o tom tak přemýšlím.











I krásné (až modelkovské) slečny se rády vzdají svých 85-60-84 a stanou se matkami na plný úvazek :-) a není to žádná zvrácenost


*****
Před několika týdny jsem byla naposledy na kontrole u svojí doktorky (teď už chodím rovnou do porodnice), nehodou jsem nestihla termín návštěvy o několik minut a tak jsem seděla v čekárně trochu otrávená a znechucená. Přede mnou seděla jedna slečna s kamarádkou, obě tričíčka nad pupek, bokovky, jedna trošku oplácnutá a protože byla středa (tedy den, kdy je těhotenská poradna), typla jsem, že zrovna ta slečna bude muset na nějakou dobu takové módní výstřelky oželet. Čekala jsem, až na mě přijde řada a tak jsem musela být svědkem jejich hovoru (už jen proto, že nešlo je neslyšet). V podstatě jsem slyšela sama sebe (jen ještě více nedospělou verzi- možná svobodnou verzi- že by to dítě nebylo chtěné?), takové ty řeči, že "co já s tím miminem budu dělat?", "bude špekaté a hnusné...", "to jako fakt budu muset kvůli němu v noci vstávat?".... Po chvilce jsem si už jen představovala, jak vyskakuju, za letu beru židli a pak jen budoucí matku na věčné časy umlčuji údery do hlavy. Vydržela jsem to, přežila jsem jejich rozhovor, kterého jsem nechtěla být svědkem a jen doufala, že se to časem změní. Jako se to změnilo u mě. Jako se to změnilo u tolika holek přede mnou.
*****

Víte, nejsem kdo ví jak schopná komukoli radit a poučovat. Sama zjišťuju věci za pochodu, vidím je sama na sobě a postupně vidím, z jakého bodu do jakého bodu se přesouvám. A těším se na tu dobu za dva/tři týdny, to už nejspíš bude malá Lucinka venku. Těším se a bojím zároveň. A těším se až se budu bát. Nemám ponětí, co všechno se stane, představuju si katastrofické scénáře a v druhé vteřině se sama uklidňuju, že to bude dobré a že na to časem přijdu. Když jsem se tety ptala na radu a chtěla vědět, jak být dobrá máma, řekla mi, že je to jen o jedné věci. "Ona potřebuje JENOM jednu věc: abys ji milovala víc než kohokoli na světě. Ten zbytek ti ukáže sama, protože ona sama ví, co potřebuje. Ty ji musíš jenom hodně moc milovat, abys jí dokázala naslouchat." A protože moje teta je ženská, které si vážím, doufám a věřím, že budu mámou, kterou si moje dcera zaslouží a bude šťastná.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 M. M. | Web | 1. září 2014 v 15:41 | Reagovat

toto je krásny článok od srdca. :-) teta povedala krásnu radu, ktorá sa mi veľmi páči. :-)
Ten rozhovor dievčat, asi to veľmi nebolo chcené dieťa ako som z toho pochopila...dnes je to už asi na každodennom poriadku, ale to že bude hnusné, tak to ma dostalo..ako môže byť také nádherné krásne babatko hnusné? to nepochopím....
A tebe držím palce nech všetko zvládneš a nech je hlavne dieťatko zdravé, aj mamina. :-)

2 Janča Janča | E-mail | Web | 1. září 2014 v 15:54 | Reagovat

To je tak krásný článek :) a bude mít krásné jméno. :)
Taky se mi nelíbí malá tlustá děťátka, ale věřím, že až to na mě jednou přijde (těhotenství myslím), tak začnou. Každý bude hlavně z toho svého úplně paf. :)

3 Ellnesa Ellnesa | Web | 1. září 2014 v 17:02 | Reagovat

Krásný článek, moc vám/ ti to miminko přeju :-)

4 MTS MTS | 1. září 2014 v 17:06 | Reagovat

Krásně napsané. Myslím, že tenhle článek tak nějak vystihl podstatu skvělé mámy :)
Ten rozhovor je ..divný, ta holčena tam možná neměla co dělat.. snad jí to docvakne včas. Podle mě je toto věc, kterou si člověk nemůže vnutit, smířit se s ní, podřídit se tomu, že se to stalo.. to prostě nemůže vzít dobrý konec. Skvělá máma se nesmí pro svoje dítě ničeho vzdávat, ta mu to prostě daruje a je šťastná.. mno možná jsem to nevystihla moc dobře.. prostě - žena může být matkou, to je jasné; ale ne bez vlastního přesvědčení, hlubokého vědomí toho, že tohle je to, po čem toužila, že je to její poslání, že se neobětuje a neomezuje nic, co je pro ni důležité, protože důležité je jediné - to, co má v bříšku nebo v náručí. Kdyby v ní hlodaly pochybnosti, jestli se rozhodla správně, jestli o něco v životě nepřišla tím, že si to nechala.. pak prostě nemůže být skvělou maminkou. Nešťastnou maminkou, snad.. ale to není to, co dítě potřebuje. Cítí-li z vlastní matky takové pochybnosti, tak může mít všechno na světě, ale úplně to nabourá jeho dojem, že je to tak správně.
Bohudík se lidstvu přes všechnu jeho úpornou snahu ještě nepodařilo vymanit se přírodním zákonům, takže velké části takových pochybujících budoucích mamin se dostane záchranného drcnutí od jejich žláz s vnitřní sekrecí, takže se během těch pár měsíců jaksi přenastaví a zjistí, že vlastně můžou být skvělými mamkami a nemusí se kvůli tomu ničeho vzdát, protože to mají :)

5 Marillee Marillee | E-mail | Web | 1. září 2014 v 17:17 | Reagovat

Jááj, poslední odstavec je krásný! :-) Taky si říkám, že mě nadchne až vlastní dítě, že se to v těhotenství zlomí a budou pracovat hormony, jak mně, tak i budoucímu manželovi. :)
Myslím, že tento článek se hodí do výběru na blogosvětu. ;-ú

6 faun faun | Web | 2. září 2014 v 11:29 | Reagovat

:-) Děkuju za komentáře, přání a chválu, kterou si nezasloužím :-D Musím přiznat, že jsem si na začátku myslela, že těch několik měsíců bude utrpení, něco nového a nezvyklého, ale čím víc se to blíží, troufám si říct, že se jednalo o jedno z nejhezčích období, jaké jsem v životě měla možnost prožít a ráda si to zopakuju ještě minimálně jednou (ačkoli po porodu budu tvrdit zaručeně něco jiného :-P ). A to jsem taky byla původně holka, co si nedokázala představit spoustu věcí, hlavní je nebát se nového a ve všem hledat hezké chvilky (to se říká hezky, když první 3 měsíce máte hlavu v záchodě, ale není to vždy pravidlo).

Bohužel, ne všechny holky o nové zkušenosti stojí a ta slečna z čekárny byla nejspíše jednou z nich. V zájmu toho maličkého doufám, že i ona najde na tomto úseku života něco vyjímečného a nebude děcko 18 let obviňovat, že "kvůli tobě jsem nemohla.... a vzdala jsem se ....". K tomu každá prostě musí dojít sama :-) pokud se tedy nenarodí s takovým citem k dětem jako moje bývalá spolužačka :-) takové jsou snad většinou náhradní maminky, pěstounky, pracovnice v SOS vesničkách a pak Matka Tereza :-D

7 RaTTvs RaTTvs | Web | 2. září 2014 v 13:08 | Reagovat

Opravdu dobře napsané. :) Já jsem nikdy děti mít nechtěla. Nikdy jsem nechtěla založit rodinu. Pak jsem nechtěně otěhotněla, hodně jsem zvažovala, jestli si ji nechat nebo ne. Na interrupci jsem nakonec nešla.
Stačilo pár týdnů na to, abych úplně dokázala život přehodnotit a chránit tu maličkou v sobě víc než svůj život a ona mi za to ukázala, co to znamená bezpodmínečně milovat. Ať by byla jakákoliv, ať by vypadala jakkoliv.  Takový probuzený mateřský pudy dokážou hýbat světem. :)
Přeju, ať se vám daří. :)

8 faun faun | Web | 2. září 2014 v 13:35 | Reagovat

[7]: Děkujeme mockrát :-) Vám přejeme to samé :-)

9 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 3. září 2014 v 1:37 | Reagovat

Nádherný článek:-)
Tvoje teta je velmi moudrá žena, drž se její rady a rozhodně neprohloupíš :-)  :-)  :-)

10 faun faun | Web | 3. září 2014 v 14:48 | Reagovat

[9]: Děkuju a ano, ona je skvělá ženská :-)

11 K. K. | E-mail | Web | 9. září 2014 v 20:31 | Reagovat

Zdravím!
Tento Tvůj článek byl zařazen do výběru toho nejlepšího ze světa blogů na http://blogosvet.blog.cz!
Do chodu Blogosvěta se můžeš zapojit i Ty – doporuč zajímavé články, které nám unikly (můžou být i Tvé vlastní) nebo objev nové autory. Hezky den! :)

12 faun faun | Web | 18. září 2014 v 12:25 | Reagovat

Děkuju :-)

13 host host | 18. září 2014 v 20:44 | Reagovat

[6]: tvůj koment je ještě lepší ;-)

14 Lukáš Lukáš | Web | 9. října 2014 v 10:44 | Reagovat

[9]: s tím se nedá jinak než jen souhlasit :)

15 Ireth Vay Ireth Vay | Web | 9. října 2014 v 15:11 | Reagovat

To je krásný článek! :-) Ono je teď všem holkám bráno za samozřejmost, že budou mít dítě a když nějaká třeba nechce, je v některých rodinách zle. Někteří lidé zkrátka nedokážou vystát něčí rozdílnost. :-(

16 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 9. října 2014 v 15:29 | Reagovat

Děti má opravdu rád už od mládí, nebo se k tomu postupně dostane s věkem a s takovým tím "biologickým tikáním", řekl bych. Mít děti rád a umět děti vychovávat, to se ale, myslím, diametrálně odlišuje. Některé holčiny z pedagogické školy raději neměly vytáhnout paty, dokud kromě šišlání nedokázaly taky o děti se starat. To však není tvůj případ :)

Existují však také lidé, kteří děti prostě nechtějí, nedej bože nemůžou mít. Nesmíme jim to zazlívat.
Ovšem něco jiného zase je odmítat děti kvůli "zničení postavy" a podobně - ano, to odsoudím. Děti nejsou v módě, jak morbidní. Možná ale pořád lepší, než když se dítě narodí někomu, kdo jej nechce a chová se k němu, jako k cizímu...

17 Polly Polly | Web | 9. října 2014 v 16:12 | Reagovat

nadherny prekrasny clanok ..realny a plny lasky:)))...ked si spomeniem kolko rokov som vyhlasovala, ze ja nechcem deti, pretoze som pozerala na kazde ine skôr s obavou, ze mu vytecie soplik a bude to cele zle a uz vôbec som sa s detmi nevedela "rozpravat".... no a teraz mam krasneho (samozrejme, ze najkrajsieho :P, ved to pozname) 9 mesacneho chlapca a popravde, stale sa neviem prihovarat inym detom.... ale uz aspon viem, co znamenaju pre svojich rodicov a to ma takmer dojima, takze sa na ne aspon nejde neusmievat...neviem, asi by som plakala pocut taky rozhovor u lekara x(... velmi dufam, ze to dieta nedoplati na svoju mamu... a teta je naozaj super zena, pretoze to je cista pravda:))) Najlepsie pre dieta je to, ze sa moze spolahnut na fakt, ze jeho mama a tato ho miluju bezpodmienecne...taka laska sa uz nikdy nezopakuje, to vedia iba rodicia

18 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 9. října 2014 v 17:40 | Reagovat

Je to hezky napsaný a asi i pravdivý.
Smutný, že si ženský kolikrát dělaj děti, když je vlastně nechtěj a myslí si, že to snad nějak zvládnou. Je důležitý mít správnej úsudek a snažit se co nejvíc objektivně posoudit, jestli zrovna já sem ten člověk, co dokáže vychovat dítě. Opravdu vychovat dítě. Bohužel, ne každá ženská to dokáže...

19 Lany Lany | Web | 9. října 2014 v 18:52 | Reagovat

Veľmi pekný a dojemný článok :-) Je zaujímavé,čítať to z pohľadu tvojho nedospelejšieho a terajšieho ja.A tiež,ako to všetko vnímaš.Bude zaujímavé,ak si tento krásny článok prečíta raz tvoja Lucinka. :-)

20 faun faun | Web | 9. října 2014 v 21:18 | Reagovat

[15]:Také jsem se setkala s tím, že někteří lidé to berou jako samozřejmost, že předání genetického materiálu bude pokračovat. Jsou věci, které se nedají lámat přes koleno, toto navíc není jen VĚC, toto je o LIDECH, kterým to změní život a pohled na svět a ta odpovědnost za nového človíčka, pro kterého tak začíná absolutně všechno a kterému ten start může taky dost pohnojit, když se to "nějak samo udělá"... Je v tom potřeba nějaká soudnost a taky sebepoznání :-)

[16]: Taky jsem poznala pár takových peda-slečen, pravda, zasloužily zbušit do kulaté krychličky :-D někdy je děsivé potkat někoho, kdo ví všechno nejlíp -ačkoli bez vlastních dětí, má nastudované knihy a to zaručuje 100% neomylnost. Pche ;-) Děkuji :-)

[17]: :-) Kolikrát jsem poslouchala vyprávění ostatních a nechápala :-) Toto je jedna z těch zkušeností, která se vážně musí prožít a ze které je potřeba vnímat každou minutu- to ve vzduchu a každý detail, to, co potom postaví chlupy na ruce samo od sebe, jen co si na to vzpomeneš :-)

[18]: Někdy mám pocit, že si tak duševně malé holčičky vyrábějí svoji vlastní armádu "panenek", které si oblékají, koupou a čančají... Lepší si koupit čivavu nebo kaktus v květináči ;-) taková soudnost je důležitá věc :-)

[19]: Vlastně doufám, že si jednou k tomuto blogu malá sedne :-) ale musím to stihnout ještě před pubertou :-D

21 stuprum stuprum | Web | 9. října 2014 v 21:35 | Reagovat

Zas to s tou láskou nepřeháněj, nic se nemá přehánět. :-P

22 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 9. října 2014 v 21:52 | Reagovat

nádherný článok... naozaj mi pri jeho čítaní vypadla nejedna slza, lebo v podstate to vnímam ako ty. Deti sú krásne, sú darom a aj keď sa úplne nerozplývam ako iné matky, či ženy, ktoré matkami sa ešte len chcú stať, tak v kútiku duše si veľmi želám mať aspoň jedno zdravé dieťatko. Držím ti palčeky, nech to všetko zvládneš na výbornú, aby malá Lucka (mimochodom, krásne meno si vybrala) bola zdravé, krásne a šťastné dievčatko. A čo si osobne myslím po prečítaní tohto článku, tak ty už si najlepšou mamou pre svoju dcérku... :)

23 CuMelKaa CuMelKaa | Web | 9. října 2014 v 22:13 | Reagovat

Tak to jsi me rozplakala  a dojala  a vsehcno dohromady.. asi na tom sem nejak podobne jako ty, stale si nedokazu predstavit ze ybch mela mit miminko, byt tehotna a rodit..proste me to hrozne desi a tak nejak sme rozhodla ze mimco nechci..taky si ale rikam ze me to asi casme prejde..neco jako tebe a zmenim nazor..=)
doufm ze tvuj pokladek bude stastny a uz ted vim ze bud emit uzasnou mamu co ji bdu emilovat, preji vam hodne stesticka..=)

24 MelzinFub MelzinFub | E-mail | 19. ledna 2017 v 11:41 | Reagovat

cialis generic canada search
http://pharmshop-online.com - generic cialis  cialis 20mg website
<a href="http://pharmshop-online.com">generic cialis</a> - mix cialis cialis safety
cialis for women results html code is on

25 Siginitou Siginitou | Web | 17. února 2017 v 11:54 | Reagovat

Velice krásně napsaný článek :)

26 P. P. | Web | 17. února 2017 v 12:09 | Reagovat

Krásné, já si myslim, že jsem se narodila pro to být mámou. Až vystuduju - mimochodem učitelku pro MŠ, hned bych nejradši otěhotněla.

27 Circle Circle | Web | 17. února 2017 v 14:22 | Reagovat

Na dítě se těším jak na nic jiného. Po přečtení Tvého článku se na něj těším ještě víc.

28 Magicmax Magicmax | Web | 17. února 2017 v 16:04 | Reagovat

Páni, super téma. :)

29 Alue Alue | 17. února 2017 v 17:22 | Reagovat

Moc krásný článek. Velice se mi líbil :) a přeju hodně štěstí, až se malé narodí.

30 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 17. února 2017 v 19:34 | Reagovat

To je hezký, takhle kouknout do Tvé minulosti :-)
Já to sama ještě nestihla...
Ale jak Tě znám teď, jsi skvělá máma, plná lásky a to je to, co miminka i větší děti potřebují nejvíc :-)

Ona i matka příroda nás miluje, když nám dala hormony :-)
Ty malý mršky se v těhotenství proberou a otočí nám život úplně jinam, než směřoval.
A naštěstí většinou k té veliké a nejsprávnější lásce.
Já taky dřív o dítěti nějak neuvažovala, neřešila jsem to, když bude, tak fajn, co na tom...
A pak jsem byla těhotná a svého drobečka jsem chránila před vším, už to nebylo "co na tom", už to bylo to nejdůležitější.
Mám pocit, že početím sice vzniká nový život, ale taky i jeden nový člověk, když se z holky stává máma.

31 anniele anniele | Web | 17. února 2017 v 19:48 | Reagovat

Už mám jednu pišišvorku doma a teď čekám druhé miminko.. Rozhoně souhlasím, že člověk se během těhotenství mění a začne některé věci vnímat jinak.. Po narození je to ještě víc a je to podle mě je to jen dobře. Ať se Vám moc daří a když nebude vše růžové, tak si jen řekněte, že je to fáze a zase se to změní (třeba spánek :-)).. Pokud je člověk vyladěn na dítě je to úžasné jak se dá domluvit i když nemluví... :-) Krásné mateřství!

32 Kaszia Kaszia | E-mail | Web | 17. února 2017 v 20:51 | Reagovat

Moc krásný článek. Určitě budeš dobrá máma. :)

33 Kazimír Kraťas Kazimír Kraťas | Web | 17. února 2017 v 21:26 | Reagovat

Jsem zoufalý ošklivý panic se zanedbatelným IQ i délkou údu a s komplexem méněcennosti. Zoufale potřebuji vaši pozornost. Potřebuji vaše komentáře, až už utěšující či lítostivé, nebo nenávistné. Prostě potřebuji mít pocit, že se o mne někdo alespoň jednou v životě zajímá, ať už v dobrém, nebo špatném. Potřebuju to snad ještě naléhavěji než první sex, funkční pistoli, nebo preventivní proplesknutí, abych se konečně probral a přestal ze sebe dělat šulina na těch internetech.
Jedná se sice o reklamu, ale alespoň jsem upřímný, říkám to narovinu a racionálně vysvětluji důvody, proč stojím o větší návštěvnost. Krom toho - za každou jednotlivou návštěvu na mém blogu se o jednu vteřinu zkrátí čas, zbývající do ztráty mého panictví! A to se vyplatí, zvláště jste-li filantropové!

34 Maisha Maisha | E-mail | Web | 18. února 2017 v 15:20 | Reagovat

Krásný článek :)
Já jsem ještě náctiletá, dítě ještě pár let neplánuji a ani si to  neumím představit, ale tvůj článek se krásně čte :)

35 Lenča Lenča | E-mail | Web | 18. února 2017 v 18:55 | Reagovat

Já se nechci vidět až budu těhotná, když už teď se rozbrečím kvůli každé hlouposti :D

36 Marka Marka | Web | 18. února 2017 v 18:58 | Reagovat

Moc krásně napsané, je mi 17 a děti nějakou dobu - dost dlouhou dobu - nechci :) a hlavně mě děti fakt nelákají, zatím si nedovedu představit, že bych se o nějaké chtěla starat, zjišťuju, že prostě jednou - pokud mi to bude přáno - to prostě zvládnu :) a budu mít to svoje dítě nejradši :)

37 Sabča Sabča | Web | 18. února 2017 v 19:08 | Reagovat

strašně hezký :-)

38 Ebriela Ebriela | 19. února 2017 v 9:35 | Reagovat

Budem "hnusná", článok nepochválim - aj keď nie je napísaný vyslovene zle - a zastanem sa tých dvoch "nevyspelých" s názorom, ktorý je ešte "horší", než ten ich. Nerozumiem, prečo by sa MUSEL ich názor zmeniť a prečo by ste ich dokonca mala trepnúť stoličkou...
Prvorado je to ICH telo a ICH život, ktorý sa týmto ZNIČÍ (zmení) - ak nie trvalo, tak aspoň tých niekoľko mesiacov trápenia, ak potom dieťa niekam mladá slečna dá, ale to bude mať zaiste tiež aspoň menšie následky v živote.
A ochrana? Áno, mohla byť a dokonca zodpovedne, ale bohužiaľ aj tieto veci vedia zlyhať - a prečo by mala byť žena kvôli svojmu pohlaviu pri tej najpríjemnejšej ľudskej činnosti diskriminovaná, keď práve (alebo vôbec) dieťa nechce?
A interupcia? Vždy môže byť nanešťastie neskoro alebo nie sú financie (ale tie by som si ja na ich mieste zohnala aj keby som mala "vraždiť").

Taaak... a podľa mňa v niektorých prípadoch to nie je v tom, že sa ako matka nenarodí, ale sa ňou ani nikdy nestane. V niekom to jednoducho nie je. Niekto to jednoducho nevníma iba tak, že "nie teraz, ešte som mladá" alebo "až tak sa mi predstava mať dieťa nepáči". Dakto je prosto taký, že sa mu to vyslovene HNUSÍ. Ja napríklad považujem také dieťa za hnusného PARAZITA, ktorý vám vezme z vášho tela nielenže živiny, no dokonca aj časť vašej genetickej informácie. Proste je to odporné a áno, bohužiaľ som tým dačím aj ja raz bola. Nemám vzťah k deťom, nenávidím ich, sú pre mňa ohavné a nechutné. Teraz si môžete povedať, že som chorá, no mne to nevadí a som s mojím prístupom plne spokojná. Pre mňa sú choré tie "ňuňu" maminky, čo decká pchajú do rúk a ukazujú ich takmer každému druhému. Neznášam ten ošiaľ.

Čo som tým mojím komentárom chcela vlastne dokázať? Že naozaj NIE KAŽDÁ musí k tomu prísť, ako veľmi zrazu dieťa chce a niektorá proste na to NIE JE a s najväčšou pravdepodobnosťou ani NEBUDE! ;-)

39 nudistka nudistka | Web | 19. února 2017 v 12:42 | Reagovat

Článek jsem přečetla celý až do konce. Musím se přiznat, že téma mateřství, těhotenství či samotného porodu, nečtu. Dítě nemám a v dohledné době neplánuji, přesto jsem si jej přečetla a líbil se mi, co já vím, co bude za rok, možná budu přemýšlet stejně a stejně jako ty se budu ptát sama sebe jaká budu máma. ;-)

40 Necroparanoia Necroparanoia | E-mail | Web | 19. února 2017 v 20:21 | Reagovat

Hezky popsáno. Já tedy zatím citím že děti nikdy, ale jestli změním názor, tak ho prostě změním a hotovo. Ale asi to nikdy tak úplně nezmění mě, já se nějak nehodlám vzdát svýho stylu a oblečení. Velkou inspirací je mi ReeRee Phillips, která je i jako matka neustále sexy goth modelka.

41 faun faun | E-mail | Web | Středa v 13:14 | Reagovat

Opožděně reaguji na ohlasy, povedlo se mi rozhýbat data až teď :-)

Děkuji za vaše reakce bez ohledu na to, jestli jsou pozitivní či nikoli. Maminkám za to, že si v denním kolotoči našly chvilku a spolu se mnou možná zavzpomínaly na svých devět měsíců očekávání. Těm, které o dětech zatím neuvažují, děkuji o to spíš za čas a mozkové závity, které věnovaly na přečtení a reakci, potěšilo mě to. Neměla jsem rozhodně v plánu nikoho lámat a přesvědčovat, jen mi přijde škoda zavírat si před nosem dveře, kterými se dá projít jen určitý čas. A z vlastní zkušenosti znám pocit lítosti, že je na něco už opravdu pozdě jen kvůli setrvačnosti nebo "protože jsem to jednou řekla, tak proto". ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama