Září 2014

Jen si do ní lehnout...

18. září 2014 v 17:26 | faun |  Boje s Nudou Domácí
Tak, muž odjel a přijede dnes odpoledne-večer-v noci (načasování není určité). A když před deseti dny opouštěl náš pokojík, všechno bylo najednou takové prázdné a mě popadl strach, že pokud budu teď sedět na zadku s nohama nahoře, nic nestihnu a je potřeba udělat ještě tolik věcí. Kočárek jsem vyprala a ještě večer jsem si stříhala molitanové matrace do postýlky. Molitan... ještě že jsme nějaký měli, ale byl schovaný důkladně v takovém.... zaprášeném bordelu na půdě. Ještě nastříhat další 3 menší kousky na mantinel okolo ohrádky a nacpat všechno do pračky. A vyprat aspoň dvakrát.

Pračka jela ještě v jedenáct v noci. Ráno se prala ještě druhá. A zatímco se jedna várka sušila, druhá už byla suchá a já si mohla v klidu a pohodě rozstříhat jednu cejchu, abych malé ozdobila mantinel. Bylo to rychlé, stačily mi 3 hodiny a lehnout jsem si musela jen jednou na hodinku, malé se dlouhé sezení stále nelíbí. Vlastně posledních 5 dnů už nic nedělám, většinou ležím a jsem šťastná, že mám věci připravené. Alespoň ty věci, které zvládnu sama. Jako tu krásnou postýlku :-)

za nekvalitu se omlouvám, focení starším telefonem později večer je fakt hloupý nápad...


Tričko do porodnice pro tatínka

10. září 2014 v 20:01 | faun |  Boje s Nudou Domácí
Porod se blíží. A protože polovička byla nucena odjet a neví, jestli porod stihne, rozhodla jsem se vyrobit mu alespoň tričko, ve kterém by mohl přiběhnout a zmateně bloudit po chodbách. A nebo dorazit lehce oslavující a zmatený ještě víc. Prostě by stačilo podívat se na nápis a každej by s ním mluvil jasně a srozumitelně.


Jednoduše, srozumitelně.... JE TÁTA (mimochodem, pokud se vám zdá, že nemá oko, tak máte pravdu :-D v tu chvíli ho měl položené na stole :-D)


Nejdříve to triko, ale které? Když on rád nosí trička s potiskem, takže najít něco bez potisku je zázrak. Ve skříni jsem vyštrachala jedno starší, pracovní a doufám, že mu ještě je. Hlavně proto, že od začátku těhotenství vedle mě trochu ze solidarity přibral. Bylo sice v dobrém stavu, ale místy se nějaká ta šmouha nebo fleky na rukávu našly, hlavně proto, že dříve sloužilo jako praporek přivázaný na konci klády, která vyčuhovala z valníku. Takže v plném nasazení ;-)

Pánem svého snu

4. září 2014 v 15:15 | faun |  To lidské
Znáte to nepříjemné probuzení v propocené posteli, s mokrými vlasy a myšlenkou, že ten chodník, na který jste ve snu padali, se až nebezpečně blížil? Nebo marná snaha někomu utéct, ale ať se snažíte sebe víc, stojíte na místě a jen plácáte energií? A ráno místo toho, abyste se cítili lépe a odpočatě, máte pocit, že jste v noci pracovali v uranovém dole a stihli jste dvojitou směnu. Co ale když se snem nenecháte převálcovat a víte, že spíte? Dokážete věci změnit?

*****
Asi bych měla předem napsat a upozornit, že tento článek není úplný a plnohodnotný. Hodlám se vlastně jen zmínit, naťuknout a nechat zájemce, aby si v klidu sedli a pobrouzdali si sami. Jsou hlavně povolanější než já, kteří do tohoto mají co mluvit a radit, jak na to, takže tento článek vzniká jen informačně, že něco takového existuje a někteří (ne já, já jsem ta "věčně v dole") to považují za jeden z nejlepších zážitků.
******


Nepříjemná překvapení týdne 37+

4. září 2014 v 11:36 | faun |  To lidské
Ano, termín se blíží a na kontroly chodím už každý týden do porodnice. Cesta se stává únavnější a v plné čekárně se cítím hrozně. (Znáte z dokumentárních filmů takové ty široké záběry kamerou na celé pláže ležících tuleňů? Tak tohle vidím každý týden v čekárně, ze 30ti křesel bývají prázdná maximálně dvě a na každém sedí ženská podobná mým rozměrům, snažíme se tak nějak společně vydržet sedět a čekat, až nás pozvou dovnitř.)

"Tys tam tehdy byl?" aneb Pane bože

3. září 2014 v 14:07 | faun |  Plácám si játra
... ano, bože, hodlám tě psát neuctivě s malým písmenem. Zase jsem se jednou na tebe nazlobila, protože si nedokážeš ohlídat svoje ovečky a necháš je prznit hlavy dětí. Ne, toto by neměl být hejt, ačkoli bych se vlastně nedivila, kdyby to tak někdo označil. A klidně si mě nazývejte Zaujatá, ale jsou prostě věci, které mě štvou. Nevadí mi, když někdo dostane lež nebo polopravdu do hlavy dospěláka, od toho každý má svůj vlastní úsudek, zkušenosti a možnost udělat si vlastní názor na základě různých článků z různých stran, navíc je možné osobně se zúčastnit všech možných událostí a na vlastní kůži věci zažít a uchopit, pochopit, jak co funguje. Ale dítě? Jednoduše ovlivnitelné škvrně, co poslouchá dospělé, protože to tak má být? Protože se přece má poslouchat. A když to tedy říká někdo dospělý a navíc chytřejší, než je samo, musí to tak přece být.

překlad: "Náboženství je katalyzátorem pro nenávist, náboženský fanatismus, rasismus, sexismus, homofóbii a netoletuje nic jiného kromě SEBE."
zdrojem všech obrázků zveřejněných v tomto článku je FB stránka uvedená v rohu ;-)


Hledám muže jako je pan Darcy

2. září 2014 v 10:52 | faun |  Plácám si játra
Přiznejme si, že často máme na protějšek až nadmíru vysoké nároky. Vlastně to většinou přejde po prvním vztahu s někým, kdo přesně odpovídá požadavkům a ukáže se, že naše původní představa byla až moc... nezralá a... idealistická? Je to to slovo? Nejsme náročné, chceme jenom obyčejného prince na bílém koni, protože ho sehnala i Popelka, Růženka, Pretty Woman a všechny s ním žily šťastně až do smrti. A vzhledem k tomu, že se očividně nejednalo o toho jednoho a samého chlapa, plyne z toho, že jich na světě běhá víc, takže šance čapnout za ruku jednoho z nich tady prostě je. A pak ho najdeme a zjistíme, že se s ním nedá mluvit o ničem jiném, než je jeho maličkost (nebo velikost), neutratí za vás v restauraci ani korunu, nikdy vám nepodrží dveře a naopak vám podrží koupelnové dveře před nosem zavřené, když vy se chcete jen umýt a on ještě nemá hotové vlasy.

Jak se rozběhlo Téma týdne, přečetla jsem si pár článků o tom, jak někdy utíkáme mimo realitu do světa knih a filmů, což je sice parádní relax, ale vidím jako trochu nešťastné, když si prožitky a postřehy z knih taháme do skutečného života a podle měřítek z knih posuzujeme takovou maličkost... jako je třeba výběr někoho, s kým hodláme být po zbytek života a kým hodláme podmiňovat svoje vlastní štěstí. Zní to blbě a necitelně. Ale uznejte, holky, že každá druhá holka po přečtení Padesáti odstínů chce alespoň telefonní číslo toho slavného pana Greye. A teenky po nocích plánují svatbu s Edwardem Cullenem a nebo vzdychají po Jakobovi.

Kolébka

2. září 2014 v 10:23 | faun/dodo |  Dílna D
Vždy jsem si přála mít zručného, šikovného a pracovitého muže s fantazií. A mám to štěstí, že jsem takového našla, navíc se mi i líbí. A navíc je nám spolu moc dobře, takže mě potěšilo, když pro naši malou začal plánovat doma vyrobenou postýlku, protože -jako truhlář- "Bych se musel stydět, kdybych svoje vlastní milované dítě nechal spát v nějakém levném šmejdu z IKEI..." A tak si jeden den připravil a ohobloval materiál, druhý den dal dohromady ohrádku a třetí vymyslel nožičky, dokonce i se zarážkou, aby se kolébka nehoupala.

konec prvního dne




Velká taška pro nepořádnou matku

1. září 2014 v 20:09 | faun |  Boje s Nudou Domácí
To mě zase něco přepadlo! Rozhodla jsem se, že si věci do postýlky ušiju sama a protože nemáme stroj (zatím), šiju si hezky v ruce, což se naštěstí dá dělat i z postele. Jen je na tom vidět každý steh, takže se na to nesmím koukat jako estét a spíše si říkat, že je to "z nouze ctnost". A jak si tak šiju, rozhodla jsem se udělat si radost a taky si něco ušít :-)



Našla jsem staré džíny, muž se k nim neměl a tak jsem mu je rozstříhala :-) a velká je dost na všechny důležité věci, které bych mohla během procházek s kočárkem potřebovat. :-)

Na články chudý srpen

1. září 2014 v 15:37 | faun |  Plácám si játra
Já vím, nenapsala jsem toho dost a blog jsem zanedbávala. Vyplodit jeden článek za měsíc je... nanic, hlavně když máte i nemáte o čem psát. Ale nezvládám dlouho sedět u počítače. Nezvládám ani dlouho stát. Už vůbec nezvládám dlouho chodit. Vlastně už jen dvoukiláčkový úsek -mezi autobusovou zastávkou ve vedlejší vesnici a naším domem- je abnormálně dlouhý, vemu- li v úvahu, že už po 200 metrech mě začne bolet břicho. Malá prostě už není tak malá a je spíše hodně těžká. Pronese se. A nezvládám ani dlouho ležet v jedné poloze, protože pak se ozvou kyčle, kolena a bederní páteř, i v noci se budím jen kvůli otočení na druhý bok.

mučili jsme psa... vykoupali jsme ho :-D

Mámou se každá nerodí...

1. září 2014 v 15:11 | faun |  To lidské
... to se prostě k tomu musí dojít během těhotenství. Vlastně myslím na jeden článek, který jsem tady četla včera a taky na jednu příhodu, o které se možná rozepíšu později. V první řadě -jako správný sobec- budu opět mluvit o sobě, protože mi to dělá tak moc dobře. :-)

Ano, chtěla jsem sourozence a moc si přála starat se o někoho. A ačkoli mi to se sourozencem nevyšlo, moje potřeba starat se byla uspokojena po střední během asistence v Jedli. Ale abych se někdy rozplývala nad miminama, žvatlala na ně, říkala, jaké má rozkošné faldíky a další hlouposti... to ne. Když studujete peďák, je jasný, že děti budete milovat. O tom se nediskutuje, to je prostě dané. Stejně jako se na jeřábníka neučí nikdo se strachem z výšek a zedníka nedělá nikdo bez dobrého prostorového vnímání. Nemluvňata jsem měla ráda, když spala a byla v klidu, ale vlastně mě bavilo být s většími dětmi, malovat, skákat jako žába a malovat si po silnici s křídou.

A tak jsem se dost lišila od jedné spolužačky, která nás po čtyři roky zasypávala tím, jak moc má miminka ráda, jak by jedno jednou chtěla a klidně i dvě, tři, pět, šest. Nikoho nepřekvapilo, že po škole byla těhotná jako první a jelikož jsem neměla už předtím o čem s ní mluvit, po narození jejího syna se mi vzdálila ještě víc. Což mi přišlo jako škoda, protože byla od pohledu milá, hodná, ochotná a starostlivá. Prostě máma. A já s ní neměla o čem mluvit. Ikdyž se jednou za čas vytratila ze školy, protože se zkoušela prosadit jako modelka a tak chodila na focení a pak zahrnovala sociální sítě fotkama se svojí bezchybnou postavou- toto jí vlastně pořád dodávalo aspoň trochu toho nezodpovědného, co ke studenstkému životu a lehkovážnosti mládí patří.