Nedávné nasměrování na článek o sebevraždách mě nejdříve potěšilo, po přečtení mi došlo, že jsem čekala trochu něco jiného. A dnešní nabídka obsahuje v podstatě reakci a sebepoškozování je tak ožehavé téma, že blahopřeji pisatelce, která to zvládla výborně. Ale jelikož částečná nespokojenost stále někde ve mě bude, stejně to celé sepíšu a vrhnu opět Pandoře.
Lidé to berou různě. Jsou lidé, kteří se smějí a nechtějí chápat. Jsou lidé, kteří se smějí, ale aspoň chápou (což jim ale nebrání v tom smíchu). Jsou lidé, kteří to berou jako módu a neuvědomují si, že tak ztěžují situaci těm opravdu nešťastným, protože právě tak nejčastěji vznikají ty dvě předchozí skupiny lidí. Ale je složité polemizovat o inteligenci právě takových, snad to hrozí jen u pubertálních holčiček, který si jednoho rána řeknou: "Budu pro změnu dneska za emo, hodím na FB děsně depresivní status a nezapomenu ho obohatit o smyšlený výlev o tom, jak je všechno zlý a jak jsou všichni špatní. Případně se vyfotím s otcovo pistolí u hlavy a budu se u toho tvářit fakt smutně." O několik dnů později je to snad pustí a budou pro změnu barbie s nakupovací mánií.
Ano, chtěla jsem to jednou zabalit, tak sama mám co mluvit. Nikomu jsem nic neřekla, nikdo nevěděl o mých problémech, které jsem si v sobě dusila, ven chodila pouze ta cenzurovaná směs maličkostí, které mě stály dost energie. Cítila jsem se sama, ve mě se to všechno pralo, měla jsem pocit, že něco hluboko ve mě, čemu tak docela nerozumím, se snaží ubližovat lidem, které mám ráda a taky mě. A proto jsem ta špatná, ta, co je nebezpečná všem. I zlí psi se utrácejí. A že jediné, co můžu udělat pro ochranu lidí okolo, je nenápadně odejít. Začala jsem se odtahovat, přestala jsem mluvit, smát se, přestali si mě všímat i někteří přátelé, někteří se zarputile snažili udržet mě u sebe, což mi rvalo srdce ještě víc, "opouštím tě přece pro tvoje dobro". A když jsem byla sama doma a celé se to zdálo být v poslední fázi, seděla jsem s nožem v ruce na kraji vany, trochu ironicky jsem zvažovala jestli být nahá nebo ne, ale otčím by mě nahou vidět nemusel. Nůž měl skončit v břiše, zdálo se mi o tom milionkrát. A být jako Čachtická paní, co se koupe v krvi panen, sama jsem tou dobou panna byla, takže krev vlastní výroby, ha, to se povedlo.