Surreální, ale milé

20. května 2014 v 11:25 | faun |  Plácám si játra
"Snášet život zůstává přece první povinností všech žijících. Iluze ztrácejí jakoukoli hodnotu, jestliže nám v tom překáží." (Sikmund Freud)
"Inspiraci dostávám ve 4 hodiny ráno, když se jdu na WC vyčurat." (Salvator Dalí)

Víte, jaká je nevýhoda zrcadel? Obraz neodpovídá, levá ve skutečnosti není nalevo, piha na nose není tam, kde se jeví a nápis na tričku se nedá přečíst. A co když nic není o tom ukazovat, co je skutečné?



Přijde mi více a více zvrácené obdivovat díla Dalího, Burtona i Prachetta a zároveň mě to v hloubi duše uklidňuje, láká a těší. Co je na nich reálné? Mravenci, kteří nesou smrt a straší mě ve snech, hemžení jejich těl promění cokoliv během chvilky v rozbouřené moře. "Mein Freund" Freud má teď asi radost a zkouší mi vnutit myšlenku, že se nejedná o sen, ale realitu pouze skrytou v podvědomí, vyžívá se v mém mučení a mě se hlava chce rozskočit. Ztratit iluze.

Na pomoc přichází mrtvá nevěsta s velkýma očima, kolem tančí Koralína s panenkou v ruce, Edward stříhá postavičky ze skládaného papíru a dílo rozevírá na délku paží, figurky se drží za ruce. Sedím na stoličce a přichází pošťák, podává mi psaní, hliněný golem typu Pumpa19 ho vysazuje na dostavník, který se rozjíždí proti zdi, kterou projíždí. Kam? Kam se, sakra, může dostat? Aha, zeď se mění, ti mravenci lezou už opravdu všude. Přilétá havran a křičí, že už nikdy více. Paráda. Koralína mi představuje kamarádku Lenore, jdou si hrát s panenkama na čajový dýchánek, který Lenorka ukončuje odseknutím hlaviček panen a se zhnusením odchází vykopat jim hrob. Je hezké vidět, jak si děti poklidně hrají. Prochází kolem Spící na stromě, je na něm vidět, jak moc se mu stýská po capuccinu, teplé sprše a jak mu leze na nervy magie, která zrovna tady funguje bez problémů. Taky mi to leze na mozek, všechno. Mravence už skoro nevnímám, ačkoli mě jímá odpor, kdykoli se rozhlédnu, ale už aspoň neřeším, kam pokládám nohy.

****
Ti umělci, díky kterým je náš život obohacený o jiný pohled na věc. Nechápala jsem, proč Dalí někam namaluje mravence, proč celkově má takový nepořádek na obraze. A taky jsem nechápala, proč postavičky Burtona postrádají reálný výraz. A Zeměplocha Terryho Pratchetta se svými "svobodnými národy", kde i Nadosah Pozlátko dostane přes prsty. Díky těmto umělcům je náš svět bohatší, naše vnímání reality je širší a naše představivost je díky nim nereálnější. Nereálná jako odraz zrcadla, přesto opravdová jako život. A proto jejich díla miluji a považuji za krásná, ačkoli dost lidí vidí nepořádek a chaos. A jsem ráda, že generace takových velmistrů pokračuje, že přichází mladá krev.

(FB/MyChoiceOrTheHighway)


(FB/Banksy)


(FB/SteampunkTendencies)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Narween Black Narween Black | Web | 20. května 2014 v 18:16 | Reagovat

Pekne pojatá téma týždňa :)
Naozaj sa mi páčia tie obrázky (hlavne ten prvý) :3

2 faun faun | Web | 20. května 2014 v 18:58 | Reagovat

:-) děkuju

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama