Dopoledne bez proudu

12. května 2014 v 18:18 | faun |  Plácám si játra
Dochází mi čím dál tím víc, do jakých stereotypů padám, když trávím tolik času tady a sama. Ta dnešní hlášená oprava vedení byla potom docela prospěšná, Ačkoli mě nazlobilo, že v mrazáku nevydržela zmrzlina a zdrcla se.

Takže jedinné mínus za mrazák a lednici, s tím opravdu nic nesvedu. Ale jinak to byla nádhera. Probudila jsem se v sedm, takže vše ještě fungovalo. Kytky jsem si zalila večer, takže mě čekalo jen naplnit kýbl s velkým hrncem a uklidit na záchod, uvařit si v klidu kafe a čaj do konvice a dát si stranou ještě trošku vody pro jistotu. Na zahradě máme funkční pumpu, ale nechce se mi chodit jako baletka a dávat pozor, abych si nezmáčela podlahu. A kolem půl deváté to celé padlo. A klid.




Zahrabala jsem se v posteli, s knížkou. Potom s druhou. Mezitím jsem si stihla obložit postel jídlem, abych nemusela nikam zvlášť courat. Kafe mi bodlo, čaj byl už kolem poledne vypitý a já dostala díky zamračenému počasí nápad. Já, chytrá paneláková holka, si vzpomněla na kamna a výhodu bydlení v baráčku. Zatopit umím jako nic, během chvilky v nich hořelo a ačkoli se konvice na ně nevleze, umím si poradit.

Tchán si přišel postěžovat. Jak je to nanic, tahle bez televize a proudu. Ať řeknu cokoli, stejně má potřebu trvat si na svém, takže nakonec ani nereaguju a dělám si svoje. Hlavně, že jsem mu o výpadku řekla, loni jsme stáli s Danem v kuchyni a povídali si, když najednou všechno vyplo, přes okno jsme slyšeli houkat alarm z obchodu na celou vesnici a ačkoli jsme si vyvěšených letáků nevšimli, napadlo nás, že pojistkama to nebude. Tchán je ale nejchytřejší a něco jako Rambo (kecá), takže nás šel zachránit, hrdinně vyběhl z domu a přes to houkání nadával, jak neschopní jsme, tahle vyhodit pojistky a přerušit mu dokument. Nedošlo mu to. Ani když se vrátil do domu, slyšeli jsme ho nadávat na chodbě. Letos jsem si chtěla tuhle trapnou příhodu ušetřit, takže jsem mu řekla dřív a na rozdíl od něho jsem si včas připravila vodu, on ji rozlil na chodbě, když si ji nesl napumpovanou a čerstvou ze zahrady.




Takže zatímco on nadával, že si nemůže ohřát jídlo, já si díky kamnům uvařila v klidu čaj, ohřála si těstoviny s omáčkou a v klidu se najedla a během odpočinku v křesle si za poslechu hudby z mobilu zabroukala. A zjistila jsem, že i prcek je spokojený. Vnímal, když hrála písnička, která se mi líbila a reagoval klidněji, když jsem jen na "Na-Na-Na" opisovala melodii a i mě to uklidnilo a potěšilo. Třeba bude po mě aspoň slyšet, nebo může po tátovi bubnovat :-D A nebo se mu to může pro začátek jenom líbit.


***************
Robert Fulghum je můj oblíbenec, ačkoli studoval teologii a filosofii a je jiný ročník než já. Tento člověk je mi opravdu sympatický, ráda se nechávám unášet jeho myšlenkami. A knihu Slova, která jsem si přál napsat sám sice nedoplňuje moc historek, ale je plná citací z děl jiných, kteří jej inspirovali a pomohli mu na cestě tam, kde je. Naneštěstí se jedná o jedinou knihu, kterou doopravdy mám v knihovně, ostatní jsem měla jen půjčené a tato na mě čekala v jednom malém antikvariátu. Ale stejně jsem se skvěle bavila.

**************
Dodatek psaný o den později:
Ráno bylo opět zima, zatopila jsem si už okolo desáté a když jsem tak hezky topila, přišel o několik hodin později tchán a ptá se, jestli mi bude vadit, když bude topit. "Když chceš..." "No já si říkám, že bys to uvítala!" :-D Dělal, že neslyší moji odpověď: "Topím už třetí hodinu a včera jsem si díky tomu i uvařila."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama