Tentokrát to zkusím brát osobně

29. dubna 2014 v 13:08 | faun |  Plácám si játra
Tak jo, pořád pindám o tom, co je kolem a beru to všechno okolo a dokola hákem levým i zprava. Tak se přestanu schovávat za hromadu keců a taky řeknu něco, co jako já.

V naší rodině byl vždy takový střet konvenčních závislostí: otec kuřák, matka taky, ale během těhotenství zjistila, že se jí lépe vstává z postele, když vykouří každý den méně cigaret. Tak si matka po mém narození našla jinou berličku, jak přežít do smrti (zábavné :-D) a tou se jí stala víra v tak obrovské míře, že má problém mluvit o běžných věcech už i se mnou, natož s cizími lidmi, co její názory neznají. Myslím, že to je asi nejhorší závislost, taková absolutní závislost na vedení od někoho, na jehož mínění stojí celý svět a jakmile má někdo jiný názor, prostě ho odstřihnu a prokleju. Asi už nikdy nedokážu (a ani nevím, jestli vůbec chci) mít nějaký vztah k babičce mého dítěte, ale trvám jednoduše na tom, že si svůj život hodlám posrat po svém, ne podle ostatních a za to se nestydím, na tom si jako svobodný a plnoletý člověk trvám.


Táta, kromě kouření z frajeřiny a nudy, býval zastáncem perfektního pořádku, sama ho pamatuju jako toho cvoka, co vysával, než jsem k němu přišla a také hned poté, co jsem jednou někde prošla (prostě vytáhl vysavač a tu cestičku po mě vysál). Všude měl dečky a perfektně utřený prach, skleněná deska na stole vyla jako vodní hladina, nikdy žádná halda s prádlem na žehlení, nikde žádný strašák. A co se stalo? Puntičkaření po dlouhých letech sám se sebou vyměnil za láhev piva, denně zmákne 5 Braníků a je to opět z nudy, jako to kouření, kterého se nemůže vzdát, ale ani nepotřebuje přímo pít do opilosti, cítí se spokojeně už jenom s tou lahví v ruce (stejně ji ale potřebuje plnou, prázdná je celkem k ničemu). Každý holt děláme, jak umíme a jak chceme, taky vzhledem k tomu, co nás motivuje.

A já? Ujíždím na manželově vaření a za to se nestydím, ráno odmítám komunikovat bez instantního kafe s mlíkem půl/půl, ulítávám na domácích marmeládách a potřebuju k nim mít svobodný přístup (sama si proto umím boucháním o prah otevřít každou sklenici) a za to se už trochu stydím :-D a za co se stydím moc je fakt, že se dokážu v klidu vysrat jen na záchodě u nás doma :-D Takže vidíte, i já jsem docela normální :-D Navíc s vytřeštěným okem zjišťuji, jak moc se mi změnil denní program od té doby, co jsem odešla z práce, hlavně to, že začínám sledovat pořady typu Sama doma, Rady ptáka "Votvíráka"..... a hledám nápad na domácí práce a pěstování kytek (najednou se cítím staře a to mi v srpnu bude 24). Co se to se mnou děje? Doufám, že časem nezačnu sledovat telenovely :-D pak si dobrovolně hodím tvárnici na hlavu.

Zvláštní zálibu jsem získala během dojíždění do práce v Praze, několik dveří od práce (na zastávce tramvaje ve Štěpánské ulici) je prodejna punčochového zboží, takže moje cestování do práce se stalo nákladnější a já si pro lepší náladu začala kupovat punčochy, jedna z výhod teplého podzimu :-) Ale opravdu jsem si to užila
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama