Přibližování s Asistencí

22. dubna 2014 v 21:16 | faun |  To lidské
Na premiéru jsem byla pozvaná coby asistentka a i kdybych nešla jako asistent, šla bych s kamarádem vozíčkářem, který se na film moc těšil. Kino OKO v Lucerně bylo našlapané až ke stropu a tak jsem seděla skoro až v uličce, ale bylo to.... povedené. Na ČSFD sice získal 81%, ale myslím, že nikomu ta hodina sledování neublíží a požná pochopíte (aspoň částečně) o čem tu vlastně celou dobu zkouším psát.


Že v dokumentu mluví i Jakub, který nás na začátku přijímal a rozhodoval, jestli na to máme nebo ne, mě nepřekvapilo, protože je to inteligentní kluk a jeho znevýhodnění je pouze tělesného rázu. Vlastně celkově vidět, v čem mají "vozejci" problém, je jako polití studenou vodou. Až tehdy mi došlo, že skoro nikdo z nich nemá reálnou šanci někoho si najít, mít partnera a zároveň být plnohodnotným partnerem. Zní to asi blbě. Viděla jsem páry, kdy spolu chodili (chodili-jezdili) dva na vozejku, on na elektrickém, protože jeho postižení bylo vážnější a ona se ho držela na manuálním (bezmotorovém) za opěradlo nebo ručkovala za ním. Ale až při sledování mi došlo, jaké asi šance tohle má. Ačkoli, kdo by házel flintu do žita- jen debil nebo srab, který si život nechce užít. A dost možná to za zkoušku stojí, ačkoli to bude znamenat, že oba budou mít svoje osobní asistenty a dost možná asistenti budou bydlet u nich v podnájmu.





(primátor Svoboda dostal dárek, zdroj FB/Asistence /Jedeme V Tom S Vámi)


My chodící nevidíme mnohdy bariéry, které kolem nás jsou. Jak jsem už psala v prvním článku, vždycky jsem měla pocit, že u nás v západních Čechách jsem neviděla nikoho na vozejku a ani jsem s touhle představou neuměla pracovat. Chodníky nebyly všude a stav silnic byl děsivý. Dokonce ani ve Varech- krajském městě- jsem neviděla nic zvláštního. A tady v Praze? Slečna studovala na UK, jeli jsme spolu vyřídit z jejího bydliště do katedry termín zkoušek a nějaké další papíry. Cesta byla náročná, navíc jí nedělalo dobře dlouhé sezení a ke konci cesty už začínala být protivná. Turisté se zastavovali a stáli, přesně tam jsem se potřebovala s vozejkem dostat a oni stáli jako sochy. A projít napříč Staromákem? Po těch velkých kostkách? Horor.

Nemáte ponětí, co musí prožívat každý den, pokud chtějí (a oni vážně chtějí) žít plnohodnotně, nebýt nikomu na krku (kdo by chtěl?) a žít svůj život se vším všudy, ačkoli nikdy nebudou mít tak docela všechno. A také o cestování po městě je tento dokument. Jen si udělat ve svém jistě nabitém dni hodinu čas ;-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama