Od poloviny minulého týdne...

22. dubna 2014 v 13:05 | faun |  To lidské
Tak jsem čekala, že mi během (ošklivo-)středeční kontroly v těhotenské poradně doktorka udělá ultrazvuk a ono nic. Zvážili mě (69,5kg, to je o 9,5 kila víc než byl normál), změřili tlak, zeptali se na otoky nohou (nejsou, ale prý se mám připravit), strčili mi lísteček na vyšetření do porodnice do ruky a vyšoupli ze dveří. No, tak jsme to dopracovali. Když nic není špatně, není prý ani potřeba cokoli kontrolovat. Ale já se na to zjišťování pohlaví docela těšila, hlavně proto, že Dan se mnou opět není a tak bych mu aspoň řekla, až se vrátí. Jelikož už jednu dceru má, uvítal by změnu a kluka, kterému by mohl předat truhlářské řemeslo (kdyby o to stál), ale vlastně v to ani moc nedoufá :-D údajně je mu jasné, že to bude holka a bude ji na rukách nosit.

Takže to vyšetření nedopadlo tak, jak jsem čekala. Nevím zase nic a vědět budu až příští pátek, kdy se jdu (opět sama) podívat do porodnice a tam i je bude hodně zajímat, co si mají napsat ke mě do karty. Abych ale zmenšila zklamání (a taky zabila čas, protože mi autobus ujel o 3 minuty), prošla jsem se v tom fičáku (co byl už druhým dnem) z Budějovické k Arkádám na Pankráci, kde jsem na farmářských trzích našla stánek s kytkama a sazeničkama bylinek a odcházela jsem během chvilky zpět i s maličkým květináčkem oregána. Asi už opravdu budu závislá, ten tymián s rozmarýnou teprve klíčí a tak mám (už konečně) co zasadit do společného hrnce s meduňkou. Uf, to ještě bude práce a starání.


Během víkendu jsem absolutně neměla sílu cokoli dělat, zjišťuju, že Dan se stává oblíbenějším rodičem a to usuzuji z toho, že mu devět měsíců nikdo nebude provádět to, co se děje ve mě. Ranní nevolnosti sice odešly, ale ani tak se nemůžeme dohodnout o některých věcech. Třeba jak budeme spát. Opět jsem vytuhla po obědě a v noci jsem vydržela zírat na televizi, ačkoli tam nic extra nebylo a to jen proto, že si prcek řekl, že máme naspáno dost a teď si budeme hopsat ve skákacím hradu. Paráda, počkej, abych ti ho jednoho krásnýho dne nevyfoukla. Nebo hatí moje snahy o spaní na zádech a na boku, je mu nějak dobře, když se usíná na břiše nebo poloboku a břicho se mačká jen trochu. Ale to za nějakou dobu už moc možné nebude a tak se ho snažím přesvědčit, že ani na zádech to není špatné, ale to ne, já jsem ta hrozná matka, co ho zase do něčeho nutí. Asi bych si měla zvykat.

Pondělí. Chtěla jsem muži udělat radost a po jeho nedělní návštěvě hospody jsem se rozhodla, že se obléknu a dojdu mu do obchodu pro sodovku. Jsem kráva. Je to debilní pleskání holek po prdeli. Nadávám, protože doufám, že se mi neudělají modřiny na nohách, bránila jsem se taškou a hlásila, že "já suchá nebudu, já budu rodit a kojit". Prej je jim to jedno. Po hodině objevuju první náznaky na stehnech, nevýhoda moc bílé kůže. Dan se probudil a začal se smát, když viděl, jak se prohlížím, potom mi dal pusu a šel mi udělat něco na usmíření- čokoládový puding s piškoty a marmeládou, ještě hezky teplý a nazdobený a k obědu jahodové knedlíky s jogurtem a tvarohem. On ví, jak na mě :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama