Kopání se do prd*le

14. dubna 2014 v 20:59 | faun |  To lidské
Možná se budu opakovat, ale mám pedagogickou školu. A pak mám ještě jednu informaci: technicky vzato je mi to zatím k ničemu. Což je možná také zbytečná informace, protože s vědomím, že ty čtyři roky byly k ničemu, většinou tento ústav opouštíme, ale zřejmě jsem měla alespoň slabý pocit, že to ještě někdy využiju, ale i já se někdy pletu.

Tohle si užívám poprvé a doufám, že příště budu chytřejší, že to co zjistím teď, na rozdíl od školy, k něčemu bude, ačkoli k tomu nebudu mít ten kouzelný papír, který po vás všude chtějí. Bylo mi v lednu divné, že je mi divně, ale z nervů se mi to čas od času stávalo, takže když jsem zkoušela těhotenský test a on vyšel, že vlastně ani sám nevěděl, jestli tu druhou čárku pořádně vybarví nebo ne, tak ji nechal jenom slabě, bylo mi ještě divněji. Koupila jsem si dokonce o týden později jinou značku, čůrat se mi chtělo v noci, takže jsem ani moc nevnímala výsledek, mrskla jsem ho na stůl a hrabala se zpátky do postele pod peřinu. Překvapená jsem byla až ráno a Dan kdykoli kolem mě prošel, pokaždé se tak záhadně usmál. Jo, věděla jsem, že se změní dost a věděla jsem, že to spolu zvládneme, jen jsem si nebyla jistá, až do jakých míst se ty změny dostanou.


Samozřejmě jsem začala jinak jíst, více a častěji, ráno mi bylo zle a když se měnilo počasí, bylo mi zle celé dny, takže jsem byla vděčná, že jsem nekuchařka a že mám donášku až do postele. Už tehdy jsem se domluvila v obchodě, že skončím a tu kancelařinu v Praze jsem ukončila až o měsíc později, snažila jsem se to přežít, což se mi nejspíš povedlo, když teď píšu. Postupem času se mi začalo dělat lépe a tak jsem byla schopnější vnímat, co se mnou to jídlo udělalo :D Není to nijak zlé, sama se srovnávám s faktem, že nejsem tlustá, ale těhotná a to je dost výrazný rozdíl. A ano, v naší rodině ženské vždycky měly pořádný zadek a stehna, takže za a. není to nic divného, že když jím, přiberu i tady a za b. když prcek roste a je těžší (a já taky), nějak ho (+sebe=nás) musím nosit, nohy prostě také musí být o level jinde. Z čeho jsem ale nadšená, tak prsa :D mám je v podstatě poprvé v životě a je to nové.

Když se mi udělalo lépe a ranní nevolnost skoro zmizela, kromě jiných proporcí jsem z hrůzou zaregistrovala i to, že jsem se 3 měsíce v podstatě flákala. Sice jsem jezdila zpočátku štreku autobusem a starala jsem se max. o přiměřený úklid našeho bydlení, nic víc jsem ale nedělala. Matce jsem pořád vyčítala její lenost a vyděsila mě představa, že bych dopadla jako ona, takže jsem si nejdříve koupila 6 jahodníků, přesadila je a ačkoli mě tohle nikdy nebralo (a jediná kytka, co se mnou roky drží krok, je velikonoční kaktus), pokračovala jsem v šílenství a pořídila si sazeničku meduňky, do květináčů si zasadila petržel (kvůli nati, ne spodku), rozmarýn s tymiánem a bazalku a dokonce po očku pokukuju po nějakém místě, kde bych mohla v létě sušit svazečky na zimu. Sakra, já se zbláznila. V každém případě, až mi ty potvory dorostou, sesadím je hezky do jednoho hrnce a budu z toho všeho zeleného a zdravého zkoušet něco vykoumat, budu dokumentovat a určitě se podělím o nějaký ten tip.

Abych ale aspoň trochu unikla z téhle mánie, sedla jsem si včera k počítači a hledala nějaké rekvalifikační kurzy, které by mi mohl úřad práce proplatit. A dneska? Vyklopila jsem to té ženské za stolem a bála se, že ten stůl přeskočí a na místě ma stráví. Připomínala mi naši chemikářku na střední, ať se zeptala na cokoli a klidně i to, co bych věděla, v momentě, kdy to dořekla, měla jsem v hlavě vzduchoprázdno, snažila se nepočůrat a doufala, že nedostanu pětku. Vedly jsme tedy dlouhý (spíše) monolog, kdy ona se ptala a já soukala slovní spojení a všechno to snažení jsem mohla po deseti minutách zabalit, když zjistila, že jsem v polovině pátého měsíce a zeptala se: "A proč se zkoušíte dostat na kurz, který bychom vám platili, když se nepustíte do práce?" Jako kdyby mi ten certifikát, který na konci (snad) dostanu, platil jen 24 hodin po obdržení. Nastínila jsem situaci: když se mi povede najít nějakou dobrou práci, po roce na mateřské by si to se mnou manžel vyměnil a já bych šla pracovat. "A nebylo by tedy lepší si ten kurz dělat, až se do práce budete schopná dostat? Že byste si to pamatovala..." Jasně, ty 25ti letá krávo, já budu s malým děckem na rameni jezdit na kurzy a doufat, nebo ještě lépe, najdu si práci, kde by chtěli certifikát a já zahlásím něco jako "Sorry lidi, já si ho musím udělat, počkáte mi?" Odjížděla jsem nasštvaná a znechucená, asi se pro začátek budu věnovat tomu svému zelenému a doufat, že si časem najdu ještě něco manuálního, sezení na zadku mě tak strašně nebaví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama