Copak bude dál?

13. dubna 2014 v 19:08 | faun |  Plácám si játra
A já věděla, že tahle doba přijde. Mě to mohlo být hned od začátku jasný. Hlavně, že jsem se toho chlapa ušatýho před deseti dny ptala, jestli plánuje velké zapíjení. Ale to on né, že bude hodnej a dost možná ani nebude mít náladu. Kecal, jako ostatně pokaždé, ale to mi bylo jasné už předtím.

Pro fanoušky Tří Sester a Synů Výčepu: Minulý týden by měl Franta Sahula narozeniny. A koncem měsíce by měl mít výročí smrti. To je u nás doma dost těžké období, muž vrhá na zeď FB Frantovy fotky s dětmi, které ne všichni někdy viděli a potom si dá v hospodě sedm piv a jednu zelenou, většinou ale nalačno, takže domů chodí tak, že se spíše sune.







Stejně jako v pátek. Znáte to, nejdřív šel jenom na jedno, po několika hodinách dorazil, pomohla jsem mu z bot, kalhot, donesla pantofle... nejsem z těch mrch, co řvou ve dveřích. A jako ostatně vždy, když má fakt blbou náladu, rozhodl se udělat koncert, takže od 22té do 2 do rána hrála muzika z těch velkejch beden, co máme metr od postele. Umíte si představit, že jsem neměla moc možností spát, zdi se klepaly, postel vibrovala a když už jsem konečně zabrala, měl potřebu se pomazlit, takže mě zase vzbudil. Děcko v břiše se zlobilo, že v době klidu a příjmu energie nemá vůbec klid a energie taky nějak vázne, po půlnoci jsem si odnesla matrace ze starého gauče do kuchyně, že budu jako starej zálesák spát na zemi ve spacáku. Plán nevyšel, chodil mě objímat každých deset minut a já už ani neměla sílu ho poslat do háje. Tak jsem jenom mlčela, nechala se drtit a kolem třetí pro mě přišel, že už toho všeho má jako dost a byl by rád, kdybychom spali v posteli spolu.

Probrala jsem se v devět, tak jsem uklidila matrace, spacák, domyla nádobí, zametla a vytřela na hajzlu a šla jsem se válet do postele. Celou dobu ani nehekl a za celý den neměl ani jedno cigáro, vypadal, že má problém jenom zvednout ruku. Ta migréna byla hrozná, ačkoli nekuchařka, pustila jsem se do silného vývaru z kuřete se zeleninou, prcek se po ní cítil také lépe a spánkový dluh se mi povedlo dohnat až dnes. I jemu bylo dneska lépe, takže jsem mu mohla konečně říct, jak milej ke mě byl, když nás nenechal v klidu vyspat, jelikož si to tak docela nepamatoval.

A dnešní dopoledne? Psychicky se připravuju na zítřek. Mám rande na pracáku, kde bych byla ráda, aby mi schválili některé z rekvalifikací, které jsem si našla. Když jsem ještě pracovala na živnosťák, měla jsem tam také Výrobu bytových doplňků ze dřeva, korku a dalších přírodních materiálů, ale vzhledem k tomu, že jsem se zabývala jenom dřevem, zkoušela jsem si najít košíkaření, drátkování nebo jiné odvětví z tradičních řemesel, co se tady v Čechách dělaly. Ale okolo Prahy to nehrozí. Tady to je samý jazyk, webové stránky, mani-pedi-kadeřnictví-líčení-mašéři a já nevim, co ještě. Ale povedlo se mi najít přece jen něco. Jedno floristické studio, kde bych se načila dělat květinové dekorace, interiérové studio, kde bych si mohla trochu vyhrát s celkovým sladěním všeho dohromady. Dokonce když jsem se zapotila, našla jsem i jedno místo, kde se tradiční řemesla dají naučit, dokonce dost tradičně- ruční tkaní, barvení látek, soukání příze, drátkování i košíkaření...a to nejlepší? Je to v Trutnově. Takže to fakt nemám kousek. Ale hlavní je doufat, zítra se uvidí. Už mě moc nebaví sedět doma a čekat na porod. To bude až v září a do té doby se ukoušu nudou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama