Duben 2014

Říkejme tomu Marketing 2

30. dubna 2014 v 19:17 | faun |  Plácám si játra
Napsala jsem na stránkách Parket Atelieru dotaz...

Dobrý den, můj dotaz je pouze ze zvědavosti.. Jezdím kolem Vašeho Showroomu v Jesenici autobusem a nemohla jsem si nevšimnou té pěstičky na oko v dětském koutku.

Prosím Vás, proč obchodník s dřevem a nábytkem na zakázku, má v dětském koutku plastové krámy z Ikei? A neberu odpověď "Je to levné", jako spolumajitel začínající truhlářské dílny nechápu tuhle strategii :-)

Děkuji za odpověď

Odesláno během psaní předešlého článků, odpověď zatím ještě nedorazila. Asi je odpověď taková, jakou neberu, tedy že je to levné :-D

Raději ráno nemít blbé nápady

30. dubna 2014 v 11:58 | faun |  Plácám si játra
Milá Pandorko, píšu znova a musím si zase postěžovat. Proč se mi víc a víc stává, že dostanu debilní nápady hned po ránu, jedinné pozitivní shledávám totiž už jen to, že jsem si dala svoje potřebné kafe s mlíkem půl na půl. Rozhodně shledávám jako blbost hned po ránu se těšit (a stresovat k tomu) na návštěvu mého otce po čtvrtroce a také zájem o dění v Autorském klubu, kam jsem měla chuť se někdy v budoucnu (až nějak konkrétněji pojmu tento blog a začnu snad i nějak víc- žít?) přihlásit. Jsem asi kráva a nevím, jestli se někdy polepším.

Říkejme tomu Marketing

30. dubna 2014 v 9:51 | faun |  Plácám si játra
fakt: Je potřeba dělat si reklamu a dělat si pokud možno dobrou reklamu, pokud jste právě firma řemeslná. Hlavně proto, že si nikdo špatného řemeslníka nepozve. Dojde ale majiteli firmy, že ani šetření penězi není to nejlepší?

Jak to vidím já...

29. dubna 2014 v 13:54 | faun/dodo |  To lidské
Toto je text, jenom text písničky a není navíc ani můj. Moje milovaná polovička zkoušela jednou ze sebe dostat emoce stejným způsobem jako kamarád Franta, takže si sedl a napsal text, ke kterému stačí už jen dodělat hudbu....jen to leží celou dobu v počítači a padá na to virtuální prach. Tak to vrhám sem, ať se taky pobavíte trochu old school punkem :-D

Jak se věci mění

29. dubna 2014 v 13:47 | faun |  Plácám si játra
Po dlouhé době jsem třídila věci na svém profilu FB, dostaly se mi pod ruku (pod myš) dvě poznámky, které jsem sesmolila s asi 4letým odstupem na stejné téma: 25 Postřehů. Je takové zvláštní vidět, jak věci vidí puberťák a jak šťastně vdaná, jak celkově všechno před mým odstěhováním od mámy bylo plné frustrace, zloby, nechuti.

Tentokrát to zkusím brát osobně

29. dubna 2014 v 13:08 | faun |  Plácám si játra
Tak jo, pořád pindám o tom, co je kolem a beru to všechno okolo a dokola hákem levým i zprava. Tak se přestanu schovávat za hromadu keců a taky řeknu něco, co jako já.

V naší rodině byl vždy takový střet konvenčních závislostí: otec kuřák, matka taky, ale během těhotenství zjistila, že se jí lépe vstává z postele, když vykouří každý den méně cigaret. Tak si matka po mém narození našla jinou berličku, jak přežít do smrti (zábavné :-D) a tou se jí stala víra v tak obrovské míře, že má problém mluvit o běžných věcech už i se mnou, natož s cizími lidmi, co její názory neznají. Myslím, že to je asi nejhorší závislost, taková absolutní závislost na vedení od někoho, na jehož mínění stojí celý svět a jakmile má někdo jiný názor, prostě ho odstřihnu a prokleju. Asi už nikdy nedokážu (a ani nevím, jestli vůbec chci) mít nějaký vztah k babičce mého dítěte, ale trvám jednoduše na tom, že si svůj život hodlám posrat po svém, ne podle ostatních a za to se nestydím, na tom si jako svobodný a plnoletý člověk trvám.

Je to na hovno

28. dubna 2014 v 19:59 | faun |  Plácám si játra
Když jsem ještě pracovala v obchodě, jezdil k nám jeden takový podivín na kole, vzal si lahev vína, někdy dvě, a ak jídlu maximálně jen instantní polívku. Divné by to nebylo, pokud by nepřijel během dne i čtyřikrát, jen to víno bylo stálé. Chodila tam taky ta jeho, taková milá křehká paní s kočárkem s tehdy ročním chlapečkem. Po čase se odstěhovala a tak zůstal sám, zjistila jsem, že je to truhlář a cítí se být spíše umělcem, tak přestal přijímat objednávky a vlastně se na všechno vykašlal.

Zatím se jenom chlubím

28. dubna 2014 v 18:28 | faun |  Boje s Nudou Domácí
Ták, konečně začínám tuto rubriku, ačkoli asi zatím bude jen čekat. Teprve začínám, protože jsem se zbláznila poměrně nedávno a růst ničeho nijak neurychlíte.

Nejdříve jsem si koupila Meduňku, den po Danově migréně a zjistila, že je dobrá nejen na čištění organismu, na zklidnění nervové sítě (Dan mívá i křeče do nohou po úrazu páteře), do salátů, na ryby a do čaje, ale i na migrény. Ták, miláčku, už mi jen najdi místo, kam můžu vyvěsit svazečky na vysušení (myslím přírodní nerychlé sušení, sklízí se mezi červencem- září, suší se ve stinném, větraném prostředí).






Dunquerke

28. dubna 2014 v 17:25 | faun |  To lidské
Takže můj muž jezdí za hranice. Já ne. Cachtá se ve volnu u moře. Já ne. Nedávno se dostal na pláž, procházel se mezi bunkry, na sluníčku kolem třicítky a díky lehké mlze v dálce nebyla vidět Anglie. A když si tak vykračoval mezi jednotlivými bunkry, zjistil, že mezi nimi vede cesta- on se totiž propadl a vyfasoval tak parádní odřeninu až na holenní kost. Ale pro závistivce (jako jsem já) přikládám takový malý náhled pro potěchu oka (fotky pořízeny kolem poledne 16. 4. 2014 na pláži u Dunquerku a Nieuwpoort Belgie :-)



Posedlí hromaděním

28. dubna 2014 v 14:49 | faun |  Plácám si játra
"Já opravdu nechápu, že někdo mohl dát pryč tak parádní věc, vždyť se přece hodí mít doma 350 krabic od pizzy." Uznávám, že některé závislosti jsou ujeté, po skouknutí jednoho dílu (z nudy) na Prima Love Nejšílenější úchylky, uznávám, že hromadění a skladování nepotřebného harampádí je více rozšířené, než pití laku na nehty a šťourání čímkoli ostrým v uších.