Dobrá tak akorát- Barbora Šťastná

Včera v 8:45 | Faun |  Knihovnička
Začínám asi přicházet na chuť knihám na doporučení. Nejdříve Jsem máma podle fotky na Instagramu, teď malé okýnko v oblíbeném Kreativu s krátkým popiskem, ze kterého koukalo, že by to mohlo být pohodové čtení. Koho zlomyslného by neoslovilo prohlášení, že tak dlouho někdo doufal, že život bude veselejší, nabere grády nebo lepší směr, až se změní spousta věcí, váhou počínaje a zaměstnáním konče, ale on začal už dávno i bez toho?! Pohoda. Pro mě hlavní slovo této knihy.

 

Jaké to je na mateřské

Sobota v 14:15 | Faun |  Plácám si játra
Tak mám od včerejška hlavu jako pátrací balon. Brouka mi nasadil článek, psaný nedbale a spíš mi vyzněl jako štěk. Protože jsem nervóza a snažím se držet v klidu, neodpovídala jsem do komentáře nějakou zbrklost a dala si pro jistotu čas. Do dneška.

Oříšek je už jen to, jak někomu bez dětí, navíc muži, přiblížit, co prožívají ženy (dalo by se končit už v tomto bodě, protože pochopit ženy... Chápete, ne?!) na rodičovské dovolené s dítětem. Jedním, dvěmi, třemi, xyz. Rozumím vašemu zmatení, pánové, když kamarádi otcové popisují život s dětmi jako peklo, očistec a občasné nebe v jednom. Ale celkově myslím, že už jen filmů o rodičích a dětech vzniklo dost. Třeba Martin a Venuše s, pro mě nezapomenutelným, rozhovorem mezi trojnásobnou mámou a dědou: "Občas mám pocit, že jsem s dětmi na pustym ostrově, kam jednou za týden připluje výletní loď. Vystoupí Martin, udělá si pár fotek s domorodcema a zase vodpluje." "A už jsi mu je zkusila hodit na krk?"

První víkend u babičky

Čtvrtek v 8:24 | Faun |  Psáno Lucii
Jsou prostě momenty, moje Lucinko, ze kterých jsem měla husí kůži. A občas ji asi ještě budu mít. Budu mít, protože se týkají tebe, tvojí věčně potřeštěné hlavinky a všech nápadů a všelijakých scénářů, které se mohou udát, beze mě. To je pro mě asi to nejhorší.

Ne, že bych babičce nevěřila, to určitě ne. Babička vychovala tatínka a oba strejdy, takže bych se nemusela bát, že by si s tebou neporadila. A navíc si přála holčičku, kterou získala, až když ses narodila ty. Takže přicházela v úvahu možnost, že si uděláte holčičí jízdu s pletením copánků, ovocnými knedlíky s tvarohem a máslem, s oblékáním panenek. Co víc si přát.
 


Zbývá se modlit

25. července 2017 v 9:00 | Faun |  To lidské

"To je vidět rozdíl mezi tvojí mámou a tou mojí. Tvoje máma čas od času přepošle inzerát na nějaké bydlení v okolí. Taky by možná k sobě na večer vzala Lůcu, abych měla na krku jen Zuzi, zatímco bych balila jako divá. Aby mi prostě nevisely dvě cácory na teplácích. A hlavně, tvoje máma se nabídla, že by nám pomohla s kaucí na byt, kdybychom se někde domluvili. A moje?", hlas mi vyletěl do výšin a já musela polknout.

Moje máma je úkaz. A napsala jsem se o tom taky dost. Navíc se její stav opět zhoršil, dojíždí do Prahy na chemo, čtvrtý nádor na mozku. Taky jsem ji v minulosti zklamala, když jsem se rozhodla odejít nejen z domu, ale hlavně z náboženství, ve kterém mě vychovávala a měla jistou vizi, kam by se mohl můj život ubírat, což mým rozhodnutím padlo celé do kytek. Ale holky nás opět uvedly do slušného a komunikujícího stavu, který potrvá tak dlouho, dokud nezačne holkám říkat, co se bohu líbí a co ne. Jo, bůh. Proto mě její reakce na informaci, že se budeme stěhovat, jen nevím kam, vlastně ani nepřekvapila. Spíš pobavila.

"No, chápeš to? Mail o dvou odstavcích. V prvním rozvláčné info, že chápe, proč nechceme zůstat, kde jsme, ale neví, co by s tím mohla udělat víc, přesto si to jako někdy ráda přečte. A druhý, delší, že když odcházela od mého táty, spolehla se na Jehovu a ten jí pomohl, tak bych to měla taky zkusit. Ale nebude to zadarmo, že tahle bůh nefunguje. Že taky za to na oplátku něco chce, ale to bych věděla, kdyby mi za ty roky něco v hlavě z bible zbylo, ale o tom silně pochybuje. Ale pozor, bude se za nás modlit."


Nevím, jestli máte někdo praxi se stěhováním z nedávné doby, ale tady je to fakt děs. Nejen, že jsme si vybrali prázdniny. To se chtějí stěhovat všichni, protože netaháte krabice v mrazu a děti nepřestupují na školu uprostřed školního roku. Navíc tahle strana kraje je předražená, protože je tu dobré spojení do Prahy. Někde objevíte inzerát a den od zveřejnění už prostě není. A to hledáme bydlení už měsíc.

Minulý týden jsem našla inzerát na pronájem 2kk, v prvním patře, u náměstí v Jílovém. Zavolala jsem tam a už byl pryč. Ale pán mi do deseti minut zavolal zpět, že se bude stěhovat jiný nájemník a uvolnil by se byt ten samý, ale o patro níž. A taky bychom měli sklep na kočárek a manželovo kolo. A děti nevadí, na patře už jedna rodina je. Mám zavolat zítra, jak to vypadá a jsem nervózní jako prase. Nechce se mi z domu se zahradou. Nechci se loučit s klouzačkou, pískovištěm a dalšími krámy, co tu holky mají na hraní. Ani s růžemi, hořcem a keři rajčat, co už pomalu zrají. A stáleplodící sazenice jahod, jak bez nich budu žít?! A slepičky moje! Ale na druhou stranu vím, že jestli ten byt nevyjde, budu po dlouhé době, a poprvé kvůli stěhování, řvát. Brečet, až se holky budou vyděšeně ohlížet, co se to mámě stalo. Protože mi to drásá nervy zabavovat je doma, když prší, číst knihy, balit krabice a odnášet je do prádelny, odkud je potom jen naložíme do auta. A Zuzi během balení celou dobu pláče, protože se mě snaží chytit za nohavici kalhot a já ji s krabicí v ruce jen povalím na zadek a jdu hodit další hrstku našich věcí na hromadu, kterou snad potom zase složím a udělám nový domov. Snad. Pokud to zítra vyjde a jestli ne, budu hodně zklamaná a unavená.

S tchýní jsem se nedávno o útrapách hledání bavila. Svým způsobem mě uklidňuje. Je racionální, akční, inspirativní, logická, tvůrčí. Je účetní. Má ráda pořádek a aby měla jistotu, že se něco udělá dobře, buď si to udělá sama, nebo obvolává, zařizuje a dohlíží. Nevěří na boha a v kostele nebyla už desetiletí. Je aktivní. Přesně to moje máma není. Prý bývala, než jsem se narodila. A než přišla paní ke dveřím s knížkou, kterou by si mohly spolu číst. Tchýně mi do kolejí mojí mámy nezapadá. A to je moje máma- přiznejme si- mladší. Říkala, že několik jejích známých se během nedávné doby stěhovalo. A všichni na to potřebovali minimálně půl roku, než něco našli. Povzbudivé. Představa dalších pěti měsíců mě omyla jako tsunami. Abych odlehčila atmosféru, zmínila jsem se o mailu od mojí mámy a především o druhém odstavci. "A víte, Jano, že by to nebyl zase tak blbej nápad? Můžete se už jenom modlit, aby to skončilo dřív než za půl roku."

Tak vám moc děkuju!

Nová podoba rodiny

24. července 2017 v 17:51 | Faun |  To lidské
Co si budeme povídat, je jednoduché zaměňovat pojmy a dojmy v otázkách, které vnímáme citlivě. A jsme předpojatí, zaslepení a nedůvěřiví. A já jsem také, protože v mnoha dětech vidím ty svoje, umím si vybavit, jaké holky byly v tom věku a jak krásné by byly, pokud by byly větší. Jsem jednou mámou.

No a o tom to je. Že se to bere tak, nějak, jak to říct kulantně: samozřejmě. Žena je máma tím, že odnosí, porodí a vychová děti. Muž je otec, když má tentononc s maminkou, o děti se po narození stará. Jo, to je přece rodina.

Byl vydán rozsudek, že se do rodného listu dítěte může jako druhý rodič zapsat i druhý z partnerů. To není kuriozita. Jde ale o registrovaný pár dvou mužů a miminko odnosila paní v Americe. To je ten zádrhel. Pro mnoho povolaných, kteří se nebrání vypustit z pusy (nebo napsat prsty do komentářů na soc. síti) svoje rozhořčení nad zvráceností proti přírodě. A odvolávat se při tom na poznamenání nebohého dítěte, které bude muset žít s vědomím, že "maminka ho vyměnila za peníze a vesele si žije někde za velkou louží".

Další články